Protest, který nelze ignorovat

vůli a schopnost financování zmíněného kartelu objasnit.

Politických sil, které by měly mít zájem to udělat, je teď v parlamentu víc než dost. Předseda ODS Petr Fiala to jistě není, ale třeba u Pirátů by bylo velkým překvapením, kdyby chtěli velkorysé dodavatelské smlouvy společnosti ČEZ dál držet pod zámkem. To samé se týká i Tomia Okamury, u nějž by to posílilo protisystémovou image bojovníka za zájmy peněženek občanů.

I proto bude zajímavé sledovat, jak se budou vyvíjet jednání o budoucí vládě. O tom, jak dopadnou, nelze v tuto chvíli snad ani spekulovat. Jisté je jen to, že vůdci některých stran budou muset přehodnotit svou dosavadní taktiku, která spočívala v permanentním boji proti Babišovi. Tato karta ve volbách nefungovala, naopak otevřela okno příležitosti pro nové politické subjekty. Proto není možné vyloučit ani to, že z nejhlasitějších bojovníků proti Babišovi se nakonec stanou jeho spojenci, ať už ve vládní koalici, nebo aspoň v koalici legislativní. Pragmaticky vzato, logickým vyústěním těchto voleb je dosavadní vládní koalice za účasti hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Mluví pro ni nejen relativně úspěšná vláda, ale i pozice dvou malých stran, které si ve volbách pohoršily. Kdyby jejich předáci dokázali správně vyhodnotit příčiny propadu, mohli by si v následujících čtyřech letech vzít svá procenta zpět. ČSSD by mohla mít o něco méně problémů se splácením svého dluhu a Pavel Bělobrádek s Marianem Jurečkou by se zas nemuseli klepat, kdy je z vedení strany odstřelí Jiří Čunek, v jehož kraji získala KDU-ČSL více než 13 procent hlasů, na rozdíl od Bělobrádkových sedmi a Jurečkových osmi procent hlasů.

V politice však – jak známo – nehraje rozum skoro žádnou roli. Většinou rozhodují sympatie a antipatie. V takovém případě se ještě máme na co těšit. Ale to varování z letošních voleb by zvlášť někteří politici měli brát velmi vážně.