Si Ťin-pching vládne všem. Jako Mao
Ideologie vůdce Si Ťin-pchinga v mnoha ohledech oprašuje ducha Mao Ce-tunga. Má se svět začít bát, kudy se čím dál silnější Čína pod jeho vedením vydá? PEKING Je to klasický dějinný paradox. Současný čínský supervůdce Si Ťin-pching byl před téměř 50 lety jednou z obětí tragické Maovy kulturní revoluce.
Jeho otec Si Čung-sün, dříve blízký spolupracovník Velkého kormidelníka, totiž strávil roky v drsném kriminále a sám Si Ťin-pching jako mladík dřel v převýchovném táboře na venkově. Jeho perspektiva byla tehdy víceméně nulová.
Nyní střih, Peking, současnost: končící 19. sjezd čínských komunistů potvrzuje za mohutného aplausu Si Ťin-pchinga na další pětileté období v čele obří Číny.
Zadostiučinění? Asi ano. Přinejmenším stejně zajímavé však v této souvislosti je – a to je onen paradox – že sám Si Ťin-pching se začíná Maovi, svému někdejšímu tyranovi, v mnoha věcech čím dál víc podobat. Jako by se duch dryáčnického vůdce, jenž se zdál dávno vyvanutý, v pekingských sálech moci znovu zhmotňoval.
Jistě, Si Ťin-pching o Maovi nehovoří ani se s ním veřejně nespojuje. Však je také úplně jiná doba, dalo by se říci kapitalistická. A nynější postavení Číny je s tím, jaké měla za Maa, kdy byla světovým páriou, zcela nesouměřitelné. Ale přesto: Si umně oživuje některé Maovy postuláty, balí je do novějšího a modernějšího hávu a slaví s tím velké úspěchy. K tomu, proč se čím dál víc podobá Maovi, se ještě vrátíme.
Z 19. sjezdu vyšel Si Ťin-pching mocnější než kdykoli předtím. Nyní je opravdu „předsedou všeho“, rekordním sběratelem funkcí. V pomyslném panteonu komunistické partaje byl pozdvižen na Maovu úroveň. Dokonce to vypadá, že hodlá zůstat v čele země i po vypršení svého druhého pětiletého mandátu – na sjezdu mu nevybrali žádného jasného nástupce. To přitom bývalo v předchozích případech nedílnou součástí partajní režie.
„Nechce mít někoho, kdo by mu dýchal za krkem s přípravou nástupnictví,“řekl agentuře AFP sinolog Jean-Pierre Cabestan z baptistické univerzity v Hongkongu. „Chce udržovat tlak na všechny a užívat si moci dalších pět nebo deset let, aniž by si svázal ruce,“dodal.
Součástí nynějšího zcela výjimečného postavení Si Ťin-pchinga je i fakt, že většina Číňanů mu fandí. Jsou hrdí na vzestup své země, který si spojují hlavně se Siovým vedením. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Čína mu leží u nohou, a to přesto, že jeho režim nebývale přitvrdil.
Z vnějšího pohledu to vypadá, že Si má vše pevně pod kontrolou a má výjimečnou příležitost prosadit svou nacionalistickou vizi Číny jako vůdce nového světového řádu, onen „čínský sen“.
O tom, jak si to konkrétně představuje, se lze dočíst v jeho ideologii – byť prokousat se horami frází často vyžaduje nadlidské úsilí. Mimochodem, ideologii Si Ťin-pchinga se na 19. sjezdu dostalo velké cti, když ji delegáti – jednomyslně, jak jinak – zařadili do stanov strany. Stejné výsadě se během svého úřadování těšil už jen Mao Ce-tung.
Vše pod kontrolou
A jsme zpátky u srovnání Si Ťin-pchinga s Maem. Při bližším pohledu lze zjistit, že ono Si Ťin-pchingovo „myšlení pro novou éru“, nyní vzývané čínské dogma, v mnoha ohledech zas tak převratně nové není. Podle některých politologů se vrací zpět před ideologii reformátora Teng Siao-pchinga, otce čínského hospodářského zázraku, a silně rezonuje právě s někdejšími představami Mao Ce-tunga. Si Ťin-pching třeba tvrdí (a také v praxi vehementně uskutečňuje), že strana si musí opětně zajistit absolutní kontrolu nejen nad státem a ozbrojenými silami, ale také nad celou společností, včetně ekonomiky (a to i nad formálně soukromými subjekty). Protože od Maových dob se Čína přece jen posunula na jinou úroveň, někteří hovoří o maoismu 2.0.
Co se týče mezinárodní politiky, Si evidentně opouští zdrženlivost svých předchůdců a zhlédl se ve velmocenských ambicích Velkého kormidelníka Mao Ce-tunga.
Připočteme-li nebývalou kumulaci moci v rukou jednoho vůdce, což představuje výraznou odchylku od „kolektivního“vedení, jež po svém nástupu prosadil právě Teng Siao-pching, dostává otázka, co vlastně Si Ťin-pchingova Čína zamýšlí a kam se hodlá vydat, až osudové naléhavosti.