Za parkování se má platit. Míst je málo

Prezident Evropské parkovací asociace (EPA) Laurence Bannerman považuje zavedení pražských zón placeného stání v některých čtvrtích za dobrý příklad, jak se dá regulovat automobilový provoz ve městech. Jako trend v parkování vidí digitalizaci, která umožní regulovat výši parkovného i podle velikosti auta. Bohužel ne. Každé auto za den použije zhruba tři až pět různých parkovacích míst, ale na různých místech s různě vysokou poptávkou. Je úkolem každého systému nastavit podmínky tak, aby byla místa dobře využita – nelze například zcela zakázat parkování v centru měst, protože by tam nezůstal život, ale současně není možné, aby někdo parkoval na ulici celý den. To, co se děje v Praze, odpovídá trendům moderního parkování. Postupné rozšiřování celého systému je určitě dobrým krokem, lidé se s ním seznamují a začínají mu rozumět. Radnice i politici získávají zajímavá data o parkování, která mohou využít pro další plánování. Ceny za parkovné jsou podle mě rozumné a stimulují poptávku po tom, parkovat mimo ulici, například v parkovacích domech. Lidé nemají rádi, když v poplatku vidí jen cestu, jak z nich vytáhnout peníze. Pokud je parkování efektivní a zaručuje lidem, že je v něm místo, je to jiný přístup. Poplatek za parkování nelze vnímat jako daň, ale jako poplatek za používání vzácné komodity – veřejného prostoru. Placení musí zůstat, protože poptávka po parkování je vyšší než nabídka. Naše organizace zvětšila doporučené rozměry pro parkovací stání. Za optimální teď považujeme šířku 2,4 metru a ještě letos chceme upravit rovněž doporučené rozměry pro parkování na ulici. Abychom zvládli tyto trendy, je potřeba celý management parkování více digitalizovat. Tedy například to, aby součástí parkovacího lístku byla i registrační značka. To přináší nové příležitosti, například rozlišovat cenu parkovného podle typu, velikosti nebo emisí auta. V průměru je to 60 procent mimo ulici a 40 procent na ulici. Jsou země, kde je podíl parkování mimo ulici výrazně vyšší, například Velká Británie a Německo. Ulice a náměstí, zejména uvnitř měst, jsou dnes často jedinými místy, která lze využít pro cyklostezky, pěší zóny nebo autobusové zastávky. Pro ně je potřeba místo, které v současnosti zabírají auta. Vždy jde však o to, najít rovnovážné řešení, nelze jen striktně omezovat. Největší problémy způsobuje nedostatek vizí v této oblasti, a to jak na celostátní, tak komunální úrovni. Politici musí vědět, že vyřešené parkování je součástí celkového obrázku o městě.