Uvnitř budov číhá olovo i arzen
Výzkum provedený v Praze ukázal, že škodlivé těžké kovy lidé vdechují doma i ve školách.
PRAHA O problémech s vdechováním nebezpečných a toxických látek se většinou hovoří spíše v souvislosti s výfukovými plyny nebo prachovými částicemi, které v ulicích víří automobily.
Nejnovější výzkum, který letos provedla nezisková organizace Arnika ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a pražským magistrátem, však ukazuje, že se obyvatelé města dostanou do kontaktu s látkami, jako je arzen, kadmium, olovo, chrom či toxická rtuť, mnohem častěji v domácnostech, na úřadě nebo ve škole. Škodlivé látky se vážou na prachové částice, se kterými se pak při vdechnutí mohou dostat do krevního oběhu.
„Odebrali jsme prach z vnitřního prostředí ve dvaapadesáti budovách. Polovinu tvořily domácnosti a polovinu veřejné budovy jako radnice, školy, klubovny nebo lékařské ordinace,“popisuje podobu měření expertka na toxické látky z Arniky Karolína Brabcová. Organizace na výzkum obdržela od magistrátu dotaci ve výši čtvrt milionu korun. Podobné měření v pražských budovách se přitom doposud neuskutečnilo. Mimo jiné proto, že česká ani evropská legislativa přítomnost nebezpečných látek v interiérech nijak neřeší a není jasné, s čím hodnoty těžkých kovů porovnávat.
To výzkumníky postavilo před zásadní problém, jak určit, zda je ve vzorcích těžkých kovů příliš. Nakonec se rozhodli naměřené koncentrace porovnat s limity, které vyhláška ministerstva zdravotnictví stanoví pro dětská pískoviště. Pokud jde o domácnosti, vyšší koncentrace olova naměřili odborníci v 15 procentech a koncentrace toxické rtuti v 35 procentech zkoumaných případů. Což není nijak uspokojivý výsledek, ale veřejné budovy, jako školy nebo úřady, dopadly ještě o poznání hůře.
Zvýšené hodnoty ve vzorcích z veřejných budov byly zaznamenány u olova ve 42 procentech, u rtuti ve 46 procentech a u kadmia v 54 procentech měření. „V několika případech byla limitní hodnota pro olovo a kadmium překročena dokonce více než desetinásobně,“říká Brabcová. Roli přitom nehrálo to, kde se daná budova nachází. Tedy jestli je v centru, nebo na okraji města, či poblíž průmyslových provozů nebo dopravních tepen. „V interiérech totiž hraje daleko větší roli vnitřní vybavení,“říká Brabcová. Těžké kovy se kromě nátěrů stěn a nábytku mohou nacházet třeba také v PVC lištách na elektrické rozvody, které obsahují olovo.
Výskyt těžkých kovů měřili výzkumníci i v prostorách pražského magistrátu. „Výsledkem je, že v zasedacím sále zastupitelů máme zvýšené množství toxického olova,“uvádí náměstkyně primátorky Petra Kolínská (Trojkoalice/Zelení). Podle ní by měl být výzkum impulzem k tomu, aby město do svých veřejných budov, tedy i do škol, v budoucnu instalovalo jen takové zařízení, které deklaruje kvalitu materiálu v ekologickém nadstandardu bez toxických látek. Kadmium bylo i v písku
Podle organizace Arnika jsou těžké kovy navázané na prachové částice nebezpečné hlavně malým dětem. „Některé tyto látky mohou porušit rovnováhu těla. Olovo může způsobit třeba pokles intelektu při vývoji dětí, u rtuti je souvislost s poškozením mozku a kadmium je zase karcinogenní látkou,“tvrdí Brabcová.
Na škodlivé účinky upozorňují také lékaři. Podle nich však není situace v Praze nijak alarmující. „Tyto látky skutečně nepříznivě působí na vývoj mozku a na psychické změny. Nicméně si myslím, že to v Praze nijak zásadní problém není,“říká Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. Zároveň ale dodává, že společně s prachem by člověk těžké kovy vdechovat mohl. „Koncentrace olova v krvi v posledních letech značně poklesla díky používání bezolovnatého benzinu. Větší ohrožení vidím ve zplodinách z dieselových motorů, které se řadí mezi prokázané karcinogeny,“doplňuje Daniela Pelclová z Toxikologického informačního střediska Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Organizace Arnika v loňském roce podobně testovala pražská dětská pískoviště. Téměř u všech vzorků přitom zjistila přítomnost toxického kadmia. Městské části se pak na základě výsledků měření uchýlily k častější obměně písku v pískovištích.