Obří pokuty Čechům v EU i za školní výlet
Bohaté země si chrání trh přísnými zákony. Na jejich neznalost mohou tvrdě doplatit podnikatelé i učitelky doprovázející žáky.
PRAHA České firmy i státní instituce, které posílají své zaměstnance pracovně do zahraničí, se mohou dostat do problémů s tamějšími zákony a platit až likvidační pokuty. A to v případě, že nesplní podmínky dané země, jako je například dodržení minimální mzdy nebo povinnost mít s sebou pracovní smlouvu v tamním jazyce.
Do potíží se dostávají hlavně menší a střední firmy, které mají zakázky v zahraničí jen nárazově a legislativu dané země dobře neznají. Podmínky, které musí splnit, si navíc jednotlivé země upravují samy. Firmy, ale například i univerzity vysílající své pedagogy na přednášky do zahraničí, tak často tápou, kdy se zákony dané země řídit a s jakými úřady tam komunikovat.
Například Německo má přísné normy týkající se minimální mzdy, která se vztahuje i na běžné zahraniční cesty. V důsledku to znamená, že nárok na tamější minimální mzdu má například i česká učitelka, která jede do Německa na výlet jako doprovod žáků. Nebo řidič, který veze svého šéfa autem na tamní veletrh. „Toto považujeme za úplně absurdní,“říká Barbara Hansen Čechová ze společnosti People Management Forum, která sdružuje personalisty.
Sankce za porušení povinností jsou vysoké prakticky ve všech zemích EU. Pohybují se od tisíců do desítek tisíc eur. Mezi nejpřísnější státy patří Francie a Rakousko, které dávají vysoké pokuty v podstatě automaticky i při pouhých formálních nedostatcích, například při chybě v dokumentaci.
Před časem na to doplatila menší truhlářská firma z jihu Čech, která při práci na zakázce v Rakousku zapomněla na ohlašovací povinnost. Tedy vyplnění dokumentů s informacemi o zakázce a zaměstnancích, kteří do země přijedou pracovat. Firma za to dostala pokutu ve výši 12 tisíc eur, v přepočtu přes 307 tisíc korun. „A to přesto, že k porušení práv pracovníků, zejména jejich nároku na výši odměny, nedošlo,“podotýká ředitelka odboru EU a mezinárodní spolupráce ministerstva práce Zuzana Zajarošová.
Francouzský prezident Emmanuel Macron z toho udělal jeden z hlavních bodů své prezidentské kampaně i klíčový požadavek vůči zbytku Evropské unie. Zdálo se, že se rodí nový problém srovnatelný s „povinnými kvótami na uprchlíky“, které na dva roky otrávily atmosféru v celé Unii.
Nová směrnice o vysílání pracovníků byla nakonec počátkem tohoto týdne téměř v poklidu přijata velkou většinou zemí EU. Heslo „Za stejnou práci na stejném místě stejnou mzdu“se za čtyři roky – až směrnice vstoupí v platnost – stane skutečností. Řidiče kamionů ale k radosti českých dopravců neřeší.
Země jako Polsko či Maďarsko nebyly schopny přesně říci, co jim na kompromisní podobě směrnice o nových pravidlech vysílání pracovníků tak zásadně vadí. Visegrádu se podařilo v klíčové otázce vyjmutí kamionové dopravy dát spolu se Španělskem a Portugalskem při hlasování Rady ministrů EU dohromady blokační menšinu, takže na pondělním schvalování výjimky pro řidiče kamionů dosáhly.
Podobný krok se několik dní předtím na jednání Evropského parlamentu snažila prosadit česká europoslankyně Martina Dlabajová. „Určitě oceňuji, že se něco takového povedlo na Radě EU,“říká Dlabajová. Nesouhlasí ale s omezeními maximální doby pro vyslané pracovníky na 18 měsíců, která v přijaté podobě směrnice zůstala. „Vnímám to jako snahu o omezení volného pohybu služeb,“uvádí. Nedodržení minimální mzdy Nedodržení včasného oznámení o vyslání zaměstnance nebo nekompletní/chybné doklady
Neposkytnutí mzdových dokladů Sankce, pokud nemají mzdové doklady v pořádku více než tři zaměstnanci Nekompletní nebo chybné ohlašovací formality PrAmen: VelvyslAneCtví ČR v RAkousku
Pokračování ze str. 1 Povinnosti „překvapují“zaměstnavatele typicky ve chvíli, kdy jsou nově zavedené. Například rakouská úprava je účinná teprve od ledna 2017 a některé podniky včas nezaregistrovaly povinnost ohlásit své vyslané zaměstnance, za což hned dostaly pokutu.
„Obecně lze říci, že případů přibývá s tím, jak státy zavádějí novou, přísnější legislativu,“uvádí Zuzana Zajarošová z ministerstva práce.
Komplikace mohou nastat rovněž v situaci, kdy podnik využívá jako subdodavatele OSVČ. „Některé státy totiž mohou takovou situaci vyhodnotit jako de facto zaměstnanecký poměr a následně pokutovat podnik za nedodržení povinností, které měl jakožto zaměstnavatel, přestože podle českého práva 1 000 eur 50 000 eur 1 000 eur 20 000 eur 1 000 eur 20 000 eur 2 000 eur 50 000 eur 500 eur 10 000 eur zaměstnavatelem není,“vysvětluje Zajarošová.
Pravidla vysílání zaměstnanců se podle evropské legislativy vztahují na zaměstnavatele, který posílá svého pracovníka na území jiné země Unie, aby tam určitou dobu pracoval.
Takový zaměstnanec má status vyslaného pracovníka, přičemž evropská norma stanovuje základní pracovní podmínky, které se musí uplatňovat na tyto lidi v hostitelské zemi. Jde například o maximální délku pracovní doby, minimální mzdu včetně sazeb za přesčasy nebo ochranu zdraví.
V praxi se však vyskytuje řada nejasností. Například v případě akademických pracovníků, členů orchestrů, pracovníků účastnících se veletrhů nebo řidičů v mezinárodní dopravě.
„Je nutné mít na zřeteli, že různé státy mohou tyto situace interpretovat různě,“připomíná Zajarošová.
Problematiku kolem výjezdů zaměstnanců do zahraničí řeší i Filozofická fakulta UK, jejíž pedagogové jezdí na zahraniční univerzity. Podle šéfa tamního personálního oddělení Pavla Koloucha je děsivé hlavně to, že neexistuje hodnověrný zdroj výkladu toho, co bude která země považovat za vyslání a co ne. „Zatím se snažíme zjišťovat, co se dá, a trochu doufáme i v to, že ‚inspekce práce‘ různých zemí EU bude mít pro své kontroly jiné cíle než univerzity a kongresové sály,“uvádí Kolouch s tím, že řada pedagogů často nedosahuje minimální mzdy stanovené v příslušné zemi, takže se vystavují postihu podle stejných pravidel jako řidiči kamionů.