Inkluze za dvě miliardy
Ministerstvo zveřejnilo analýzu
Dvě miliardy korun na podporu inkludovaných dětí dostaly školy v minulém roce. Nejvíce zaplatily za platy pedagogických asistentů nebo učitelů, kteří doučovali slabé žáky, na nákup pomůcek utratily školy čtyři procenta z celkové částky. Uvádí to analýza prvního roku inkluze, kterou zpracovalo ministerstvo školství.
Nejčastěji předpisovanou podporou je dle analýzy takzvaná pedagogická intervence, tedy individuální doučování v objemu jedné hodiny týdně. Platby za ně jdou učitelům na školách.
Na speciálních a takzvaných praktických školách dětí výrazněji neubylo, zato přibylo dětí „s diagnózou“na základních školách. Jejich podíl se zvýšil z devíti na 10,5 procenta žáků. Celkem jich je na běžných základkách přes 70 tisíc.
Nejčastěji jde o vývojové poruchy učení, chování nebo o vady řeči. Mírně také přibylo autistů. „Tyto děti dříve podporu neměly, nebyly statisticky podchyceny,“vysvětluje vysoké přírůstky tisková mluvčí ministerstva Jarmila Balážová.
Ani přesun dětí s lehkým mentálním postižením ze speciálních škol do základních se nekonal, přestože se ho kritici inkluze obávali. V běžných základkách jich sice trochu přibylo, to ale platí o každém roce od roku 2010.
Z analýzy rovněž vyplývá, že se peníze nedostaly tam, kam ministerstvo školství zamýšlelo. Změny ve financování jsou přitom podstatou inkluzivní novely.
Základní školy měly už před jejím přijetím povinnost děti se speciálními potřebami ze své spádové oblasti přijmout a postarat se o ně. Nárok na peníze, za které by péči navíc hradily, ale neměly, situace se tak lišila kraj od kraje a někdy i školu od školy.
Jenže nyní na ministerstvu zjišťují, že z inkluzivních peněz platí asistenty nejen pro ně, ale z velké části také pro žáky speciálních škol, kterým poradenská centra přiznala individuální podporu.
Pokud by to tak pokračovalo, odhaduje ministr školství Stanislav Štech, že by z celkové pomoci ukrojily až třetinu prostředků. Jenže u těchto škol se na rozdíl od běžných základek už s péčí o znevýhodněné děti počítá. Dostávají proto ve srovnání s běžnými školami podstatně více peněz na jednoho žáka.
Ministerské vyhlášky sice nezakazují speciálním školám žádat o inkluzivní vyhlášky, mělo by se tak ale dít jen ve výjimečných případech. A tomu situace, kdy by až třetina podpory šla na tyto školy (starají se zhruba o čtvrtinu žáků se speciálními potřebami, ovšem i včetně těžkých mentálních postižení a kombinovaných vad), neodpovídá.
Že se to děje, zjistilo ministerstvo školství až ve chvíli, kdy se systém rozběhl. Z krajů totiž putují do resortu pouze celková čísla. Nesrovnalosti vypluly na povrch teprve při bližním pohledu na statistiky, které školy vyplňují.
4 850 5 465 5 067 Pozn.: Nejčastější typy znevýhodnění u dětí, které mají v rámci tzv. inkluzivní novely nárok na podporu. 23 880 54 837
7 974 9 225 11 763
5 596 6 414 6 872 do zÁkladní školy do speCiÁlní zÁkladní školy Pramen: ministerstvo školství 13 331 12 561 12 980 58 923 72 765