Čekání, čekání a zase jenom čekání

plánu začít v 16 hodin, pak v 17, a poslední informace zní, že začne v 18 hodin.

Čeká se na katalánského premiéra Carlese Puigdemonta, který nečekaně před zasedáním poslanců promluvil k lidu v budově vlády.

Čekalo se, že vyzve k novým volbám, což měl být kompromis s Madridem. (Španělské vládě to ale zatím nestačí, trvá totiž především na vymazání slova nezávislost z katalánského politického slovníku.)

Čekání se ostatně už od začátku katalánské krize stalo takřka jejím synonymem.

Odložená nezávislost, posunutá ultimáta...

Ale dnes už se má určitě (zatím) rozhodnout v Barceloně o slovu nezávislost a v Madridu pak o omezení katalánské autonomie – jako poslední krok je naplánováno schvalování Senátem.

Tak jsem upřímně zvědav, čeho se dočkáme. Průběžné zprávy znějí takto: – nejdříve platilo, že katalánský parlament bude ve čtvrtek večer jednat o vyhlášení nezávislosti a dnes o ní bude hlasovat;

– pak to přestalo platit s tím, že katalánský premiér Puigdemont místo toho vyhlásí předčasné regionální volby. Tím by se Katalánsko mohlo vyhnout omezení své autonomie, které chystá španělská vláda. Dokonce už koloval termín voleb, 20. prosince;

– potom premiér Puigdemont oznámil, že to neudělá, jelikož nedostal od španělské vlády dostatečné záruky, že vyhlášení voleb k řešení sporu pomůže.

Je právě 18 hodin, Puigdemont přišel přesně. Rozprava může začít.

Vypadalo to na hodně dlouhou, rušnou noc. Ale ta konec nepřinese, čekání pokračuje.