Z císařského kříže řád republiky
Na cestu neklidnou válčící Evropou se na podzim roku 1813 vydaly čtyři desítky českých šlechticů. Doprovázeli jako tělesná stráž, Noblegarda, jak se tehdy říkalo, císaře Františka I.
Ten se po vítězné bitvě u Lipska vydal na cestu do Paříže pokořit svého švagra, francouzského císaře Napoleona.
Přestože se jednalo o čestnou službu, při které gardisté nemuseli riskovat své životy, na příslušníky rodu Waldsteinů, Kolowratů, Wratislavů či Daczických doma čekala mimořádná odměna od spokojeného císaře. Pro ně speciálně vytvořené vyznamenání – Český šlechtický křiž. Vyznamenání v podobě zlatého, červeně smaltovaného kříže, v jeho okrouhlém středu s bílým českým lvem. Kříž by zavěšen na stuze v národních barvách.
Nové vyznamenání mladé Československé republiky na unikátní dekoraci navázalo. Od roku 1922 se nepřetržitě uděluje Řád bílého lva. Na Československo navázala i Česká republika. A v sobotu 28. října z rukou prezidenta převezmou Řád bílého lva další nositelé.
Nejvyšším českým státním vyznamenáním je Řád bílého lva. Mnoho ale nechybělo a republika se vydala jinou cestou. A v sobotu večer by se ve Vladislavském sále uděloval jiný řád nebo vůbec nic. Republika se ve 20. letech chtěla odlišit od monarchie, jeden z jejích prvních zákonů proto rušil nejenom šlechtické tituly, ale i staré řády a vyznamenání. „Umožňoval nošení pouze čestných dekorací nebo vyznamenání získaných legionáři za 1. světové války,“vysvětluje kurátor faleristické sbírky Vojenského historického ústavu (VHÚ) Jan Biederman.
S vlastním vyznamenáním republika v prvním okamžiku ještě nepočítala. Prezident i členové vlády se dostávali do nezáviděníhodné situace. Získávali vyznamenání ostatních států, ale sami neměli cizí státníky nebo vojáky, kteří se zasloužili o její vznik, jak vyznamenat. Bylo zřejmé, že republika potřebuje důstojný záslužný řád.
Nakonec byl ve veřejné soutěži vybrán návrh rytce Rudolfa Karneta inspirovaný Českým šlechtickým křížem z doby napoleonských válek. Od roku 1922 je tak Řád bílého lva téměř nepřetržitě naším nejvyšším státním vyznamenáním. Charakteristická je pro něj podoba červené pěticípé hvězdy s trojhrotými paprsky se stříbrným dvouocasým lvem uprostřed.
„Mezi první známé oceněné patří třeba francouzský generál Maurice Pelé, první náčelník Hlavního štábu československé branné moci,“popisuje Biederman. Právě jeho řád patří k unikátům ve sbírkách Vojenského historického ústavu.
Dnes je symbolicky vystaven v budově generálního štábu. Tehdy se totiž dekorace pouze propůjčovaly. Po smrti nositele se měly vracet Kanceláři prezidenta republiky.
Řád ale zůstal vyhrazen pouze pro cizince. Československá republika své občany státními vyznamenáními neoceňovala. „Z dobového tisku víme, že nedlouho před mnichovskými událostmi z podzimu 1938 se uvažovalo o změně, ale už k ní nedošlo,“popisuje Biederman.
Aztécký orel a siamský slon
VHÚ opatruje ve svých sbírkách vyznamenání, které získali první dva českoslovenští prezidenti – Masaryk a Beneš. „Benešovy řády máme všechny, z Masarykových bohužel jen část,“upřesňuje historik. Mnohé mají pro dnešní dobu hodně exotickou podobu, je mezi nimi třeba mexický Řád aztéckého orla nebo siamský Řád bílého slona.
V trezoru v depozitáři ukrývají i jeden z původních Českých šlechtických křížů. Z třiceti osmi se jich dodnes dochovalo jen pár a i jejich osudy jsou nejisté. Přinejmenším jeden exemplář se nachází také v Národním muzeu. Tam opatrují třeba největší českou soukromou sbírku, kterou muzeu odkázal sběratel Václav Měřička nebo kolekci řádů a vyznamenání Václava Havla.
Propůjčování řádu za 1. republiky se výrazně lišilo ode dneška, kdy je ceremoniál stanoven protokolem, koná se ve Vladislavském sále 28. října.
„Tehdy bylo jen řečeno, že řád propůjčuje prezident nebo z jeho pověření ministr,“popisuje Biederman. Dobové noviny tak přinášejí zprávy o tom, jak Bílého lva předává třeba ministr zdravotnictví. „Řád to nijak nedegradovalo, tehdejší zvyk byl prostě jiný,“vysvětluje.
Samostatnou kapitolou je období protektorátu, jehož jediným „státním“vyznamenáním se v roce 1944 stal Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava, který byl zřízen a udělován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Tradici našeho nejvyššího řádu se naštěstí nepodařilo poškodit, i když existovaly návrhy na zřízení protektorátní varianty Řádu bílého lva.
Po 2. světové válce se řád začal opět udělovat, za komunismu vznikla řada dalších řádů a vyznamenání – k Bílému lvu se přidaly řády 25. února, Klementa Gottwalda, Vítězného února, Socialismu, Práce, Republiky, Rudého praporu nebo Rudé hvězdy. Mezi jeho nositeli figurují jména komunistických pohlavárů od Leonida Brežněva, Nikolae Ceaušeska po Ericha Honeckera.
Řád změnil v období socialismu i svou podobu. Od roku 1961 do roku 1989 nahradil prvorepublikového lva z malého státního znaku socialistický lev s plamenem a hvězdou.
Další změna přišla po roce 1989. Po zrušení socialistických ocenění přibyl k Bílému lvu ještě Řád Tomáše Garrigua Masaryka připomínající prvního prezidenta a dvě medaile – Za hrdinství a Za zásluhy.
Česká republika je přitom vzhledem k oceňování poměrně skromná. „Třeba Francie mívala několik řádů udělovaných za zásluhy odděleně pro průmysl, vědu nebo umění,“dodává Biederman.