Kramářův pražský „vzdorohrad“
První premiér Československa na své vile nešetřil. Rezidence v sobotu přilákala 1 600 zvědavců
PRAHA Krymská rezidence Barbo, vila u svatotomášského bastionu XIX. ve východním cípu Hradčan a Věž smrti ve vojenské věznici v Möllersdorfu. To byla tři osudová místa pobytu mladočeského politika Karla Kramáře, prvního československého premiéra.
Hradčanskou vilu, nesoucí jeho jméno, si mohli o svátečním víkendu prohlédnout návštěvníci. Zájem byl veliký. Podle Úřadu vlády ČR, který rezidenci spravuje, vilou během sobotního dne otevřených dveří prošlo 1 638 lidí.
Návštěvníci obdivovali jedinečný výhled na Prahu, prohlédli si například premiérskou pracovnu s původní dřevěnou knihovnou, dvě soukromé ložnice, dvojici pracoven se stropem ve výši sedm a půl metru, jídelnu v byzantizujícím slohu, salon ve staroruském stylu s kulečníkem anebo hostinské pokoje.
Karel Kramář, stoupající hvězda na české politické scéně, začal o stavbě domu uvažovat v první dekádě 20. století. Vila se měla stát domovem i pro jeho choť Naděždu Nikolajevnu, kterou poznal v Rusku.
Pozoruhodné byly již okolnosti jejich setkání. Paní Naděžda Nikolajevna byla totiž vdaná, když ji Kramář potkal. Rozvod pro dámu pravoslavného vyznání nebyl vůbec jednoduchý, trval deset let. Během té doby Kramář na svou lásku čekal. V Rusku si Kramář zvykl na solidní standard bydlení. Na „letní byt“zajížděl na Krym do vily Barbo. Tedy do míst, kam mířila i tehdejší ruská smetánka včetně carské rodiny.
Pozemek v Praze u svatotomášského bastionu si Kramář koupil v roce 1911. Pro novostavbu si vybral renomovaného architekta, profesora vídeňské akademie Friedricha Ohmana. Ten měl za sebou v metropoli Českého království projekty paláce Assicurazzioni Generali na rohu Václavského náměstí, budovu České průmyslové banky s kavárnou Café Corso Na Příkopě i objekt Plodinové burzy na Senovážném náměstí.
Budování vily o rozloze 700 metrů čtverečních se chopila firma Vrána, dohlížel na ni stavební rada Jan Rosenberg. O mohutnosti díla svědčí soupis použitého materiálu, jednalo se mimo jiné o 433 400 cihel, 16 600 dlaždic a 968 povozů písku. „O vnitřní zařízení v pseudobarokním stylu se secesními prvky se postaral mimo jiné architekt Karel Štipl nebo profesor Jan Beneš,“uvedl historik Emanuel Poche. Na žádost majitelů se některé prvky nesly v ruském stylu. Velkolepou novostavbu obklopil park. Účet se vyšplhal na impozantních 800 tisíc korun. Kramářovi se do rezidence nastěhovali v květnu 1915. Na návštěvě u premiéra První československý premiér
Politik si ji však užil jen týden, pak jej zatkli detektivové státní policie pro podezření z velezrady a špionáže. Z Prahy putoval Kramář s eskortou do möllersdorfské věznice v Rakousku.
V procesu na přelomu let 1915–1916 proti Karlu Kramářovi, Aloisi Rašínovi a dalším obviněným padl trest smrti. Jenže v listopadu Jedinečný výhled
1916 zemřel císař František Josef I. Jeho nástupce Karel I. nejprve odsouzencům trest zmírnil. Poté je zcela amnestoval spolu s dalšími sedmi sty Čechy.
„Do Prahy se Karel Kramář vrátil s aureolou mučedníka,“uvedl historik Otto Urban. Bouřlivé změny a vznik republiky v říjnu 1918 Kramáře vynesly na vrchol československé politiky. Své vily si ani tehdy moc neužíval. Stál v čele delegace, která zamířila do Ženevy, později na pařížskou mírovou konferenci. V listopadu 1918 zaujal post československého premiéra.
Rezidence byla Kramářovi útočištěm v dramatických dnech. Ve středu 8. ledna 1919 se stal na Pražském hradě terčem atentátu. Z revolveru ráže 7 mm na něj vypálil osmnáctiletý anarchista Alois J. Šťastný. Premiér měl štěstí, projektil zpomalila tlustá látka svrchníku a poté se zastavil o tlustý svazek listin v náprsní kapse. „Ministerský předseda, zdánlivě nevzrušen, odešel do nedaleké vily na oběd. Nervový šok se dostavil později,“popsal atentát historik Dušan Uhlíř.
V létě 1919 začala Kramářova hvězda vyhasínat. Jeho vláda padla poté, co jeho národní demokraté neuspěli v obecních volbách. Politik zůstal sice dál v čele své partaje i poslancem, dostával se však do opozice vůči politice Hradu a prezidenta Tomáše G. Masaryka. „Jeho vile se říkalo vzdorohrad,“uvedl Otto Urban.
Kramář nezahálel ani mimo politiku. „Se svou ženou se vrhli na podporu ruské emigrace, u nich se vedl ruský salon, kterému jeho žena vévodila. Vybíraly se obrovské peníze, stálo ho to velké jmění, osobní nasazení,“vysvětlil historik Vratislav Doubek.
Naděžda Nikolajevna zemřela na konci roku 1936, manžel ji následoval o půl roku později. Dům začala spravovat Společnost dr. Karla Kramáře, později přešel na stát.
Pozoruhodný život prožil i neúspěšný atentátník Alois J. Šťastný. Jako mladistvý dostal osmiletý trest, již v roce 1920 mu brány žaláře otevřela amnestie. Ještě ve vězení začal studovat jazyky. Po propuštění odjel do USA a na Filipíny. Dokončil si tam vzdělání a po návratu do Prahy se stal respektovaným překladatelem amerických a filipínských autorů i prozaikem.