Oslavy 100 let VŘSR ozvučila znělka Dallasu

PETROHRAD Uličkou kousek od Finského nádraží, kde v dubnu 1917 vystoupil z vlaku Vladimir Iljič Lenin, hřmí socialistická hesla.

Přesně sto let od převratu, kterému později komunisté dali název Velká říjnová socialistická revoluce, začínají oslavy.

Několikatisícový zástup se dává do pohybu. Směr: Aurora. Nad hlavami nespočet rudých vlajek, kapela vyhrává Internacionálu. V čele jde námořník a kozák s transparentem „Veškerou moc sovětům“.

Demonstraci z chodníků sledují znudění policisté, kolemjdoucí se shovívavě usmívají. Ale těmhle lidem je to jedno. Toto je jejich den. V očích mají štěstí, tisknou si ruce a společně si notují do kroku: „Po-sled-ní bit-va vzplááááá-la, dejme se na po-chod ..... “

„Veliký říjen, to je pro mě všechno. Je to můj život. Já jsem vyrostla v zemi Sovětů a všechny její ideály jsou mi blízké,“říká 62letá Marija, která rozdává noviny Leninské jiskry.

„Přišli jsme o všechno, čeho jsme dosáhli. Žili jsme ve světlé budoucnosti, věřili jsme v ni,“doufá stále v lepší zítřky.

Jsou tu shrbené bábušky, slavnostně se tvářící padesátníci v ušankách i studenti v čapkách krasnoarmějců. Na veliké výročí do Petrohradu dorazili soudruzi z Nepálu, Indie, Venezuely, Německa i Chile.

Přicházíme k Auroře. Zástup komunistů na palubu pochopitelně nemůže, co kdyby se chtěl chopit děla. Rudé fábory se proto štosují na nábřeží a poslouchají slavnostní projevy z pódia.

Řeční se o výdobytcích socialismu, počítají se továrny postavené v prvních pětiletkách, připomínají se bolševické úspěchy v boji s negramotností. Pak nastupuje na pódium mládež, která byla právě přijata do strany a přebírá stranické legitimace. Skoro jako kdysi. Něco je ale přece jinak. Jednotlivé body programu odděluje poněkud překvapivě znělka seriálu Dallas.