Wichterlovi

Luxusní vozy značky Wikov či celosvětově známé vynálezy silonu a kontaktních čoček. I to patří ke slavnému prostějovskému rodu.

Příběh slavného prostějovského rodu začíná u Františka Wichterleho. V roce 1878 v Prostějově otevírá dílnu na výrobu zemědělských strojů. Pracovala v ní dvacítka dělníků. Už po čtyřech letech staví pro podnikání nové zázemí, za dalších šest kupuje konkurenční továrnu. Vyrábí nářadí pro orbu, secí stroje, mlátičky a později parní motory. František Wichterle umírá roku 1891, nastupují jeho synové Lambert a Karel. Na prahu 20. století byznys opět rozšiřují. „Stavební práce v závodu probíhaly prakticky neustále,“ popisuje v knize Industriální topografie Olomouckého kraje Zuzana Křenková. Fabrika vyrábí širokou škálu strojů, parních kotlů či lokomobil, později i benzinových a naftových motorů. „Před první světovou válkou pracovalo v podniku přes tisíc zaměstnanců,“upřesňuje Křenková.

V roce 1918 se Wichterlovi spojují se strojním závodem F. & J. Kovářík. Vzniká největší továrna na zemědělské stroje v Československu. Tím to však nekončí. „Roku 1924 zahájili výrobu automobilů, později i traktorů,“dodává Křenková. Zrodila se hanácká automobilka Wikov, zaměří se na výrobu luxusních vozů. Kvůli ztrátovosti a sporům s Kováříky ale funguje jen do roku 1936. Za druhé světové války továrna spadá pod správu německých okupantů a dělá převážně vojenské zakázky. Po válce ji čeká znárodnění.

Značka Wikov žije dál už jen jako přezdívka, kterou od studií nosí zástupce další generace – syn Karla Wichterleho Otto. Narodil se 27. října 1913. Že je výjimečný, se ukazuje záhy. Kvůli vážné nemoci má jeho vzdělávání na starost domácí učitelka, do školy míří až v roce 1921. Po přezkoušení jde rovnou do 5. třídy. „Již v necelých 9 letech se stal žákem gymnázia, v juniorských letech patřil k nejlepším prostějovským tenistům. Po maturitě měl namířeno na strojařinu, ale dal se přesvědčit ke studiu chemie,“říká historik Jan Sobotka.

Kvůli zavření vysokých škol se za války Wichterle nestihl stát docentem, přichází i o studijní pobyt v Paříži. Nastupuje do výzkumného ústavu firmy Baťa a blíží se jeho první velký objev. Otto dokáže vyrobit syntetická vlákna, základ silonek. Práci mu roku 1942 přerušuje čtyřměsíční uvěznění v souvislosti s razií gestapa proti odboji.

Po válce pracuje na vysoké škole, později však musí odejít. Komunistickému režimu vadí jeho „buržoazní původ a neochota nadřazovat politická kritéria nad vědecká“. Azyl nachází v Akademii věd. V roce 1956 dosahuje dalšího významného objevu. Vyrábí první kontaktní čočky, v roce 1961 ale ministerstvo zdravotnictví výzkum ruší jako „málo efektivní“. Wichterle se však čoček nevzdává, na zkoušky nového výrobního postupu skládá aparaturu později nazývanou „čočkostroj“. Sestavil ho ze stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola. Díky vylepšenému postupu se práce na čočkách obnovuje.

„V roce 1963 byl vynález patentován. Za dva roky podepsala Akademie věd licenční smlouvu s americkou firmou National Patent Development Corporation (NPDC),“shrnuje Sobotka. NPDC musela později u soudů bojovat s konkurenty, kteří Wichterleho patenty v miliardovém byznysu využívali neoprávněně. Společnost uspěla, z vysouzených desítek milionů dolarů ale Akademie věd, stát či Wichterle příliš nezískali. Komunisté totiž bez jeho vědomí v roce 1977 americké firmě prodali Pokračovatelé slavného rodu