Katarský záblesk, který potěší
Že by závan lepších časů? Reprezentace vyhrála potřetí za sebou, což se nepovedlo tři roky.
Znedaleké mešity se ozval pronikavý hlas muezzina a na světelné tabuli v rohu hřiště se rozsvítil nápis: Čas na modlení. Jestli jste se v posledních pár letech tiše modlili za fotbalovou reprezentaci, aby jí bylo aspoň trochu lépe, možná se vaše přání začínají vyplňovat. Česko – Island 2:1. Ale honem zpátky ke slůvku možná, které je nutné zdůraznit.
Národní tým pořád nenabízí žádné extra hvězdy, výkony kolísají, mezihra nebývá přesvědčivá a obranné chyby nemizejí.
Jako včera ve 39. minutě, kdy stoper Brabec zkazil triviální rozehrávku a poslal soupeře rovnou do vyložené šance. Finnbogason snadno obešel brankáře Vaclíka a stačilo mu trefit odkrytou síť a vyrovnat na 1:1, jenže noha se mu zadrhla a šouravá rána do cíle nedošla.
Ano, hra stoperů je dál vážný problém. Jako v kvalifikaci mistrovství světa 2018, kterou Češi pokazili.
Z dalekého a horkého Kataru, pohádkově bohaté země u Perského zálivu, mohou jen závidět konkurentům, kteří v Evropě právě rozehrávají alespoň baráž. Češi nemají ani to. Zato začínají věřit v lepší zítřky. Ve zbrusu nových dresech, jež mají v lemech zobrazený nápis 1918 nebo refrén hymny, porazili jasného favorita. Island na mistrovství světa postoupil přímo a z posledního Eura vyhnal třeba Anglii.
„Dokonalí nejsme a pořád je co zlepšovat, ale bylo to slušné. Hlavně první poločas,“ocenil trenér Karel Jarolím.
Jestli chce Česko vstoupit na pozitivní
vlně do nově vzniklé Ligy národů a posléze do kvalifikace o Euro 2020, dělá k tomu docela zajímavé krůčky. V říjnu povinně rozstřílelo trpaslíka ze San Marina, přemohlo kousavý Ázerbájdžán a teď si poradilo se sehranými válečníky z Islandu.
Jistě, nemůžeme přeceňovat přípravné vítězství, ovšem styl naději přinesl. Zvlášť když mužstvo hrálo s poslepovaným kádrem bez šesti zásadních jmen.
„Přesně takové vítězství potěší,“přikývl kouč Jarolím.
Při zápase stál před lavičkou, ruce většinou překřížené na hrudi a dirigoval: „Vejš! Rychlejc! K sobě! Bojujte! Sakra, všichni nabíháte na přední tyč.“
Jeho důrazné výkřiky rezonovaly na zcela prázdném stadionu u pouště. Ještě dřív, konkrétně ve 2. minutě, však v aréně zazvonila tyč za Vaclíkem.
Zápas se následně zlomil. Červené dresy trpělivě držely míč, pak si levý obránce Novák přeběhl napravo, po islandsku mrsknul do šestnáctky dlouhý aut a slávista Souček zasáhl nohejbalovým volejem. „Co jsem v reprezentaci, tak jsem měl skoro v každém utkání šanci. Dal jsem tyč, břevno, tak jsem rád, že jsem to konečně protrhnul. Teď mě prostě fotbal baví na plné pecky,“vyprávěl Tomáš Souček.
Aby toho nebylo málo, gólová reprezentační premiéra potkala v 65. minutě také drobného záložníka Sýkoru, dalšího slávistu. Barák nacentroval z levého křídla, Novák nezištně hlavičkoval zpětně a Sýkora trefil skákavý míč parádně.
Krmenčíkův gól neplatil kvůli domnělému ofsajdu.
Snad by nemusela být chiméra, že se národní tým vrátí do společnosti týmů, které budou v nejbližší době patřit do širší evropské špičky. Island v ní totiž je.
I včera potvrdil svou kvalitu. Navzdory houfnému střídání. Po dalších chybách u českých stoperů měl ve druhém poločase šance, snížil na 1:2 a klidně mohl vyrovnat. „Pro nás je super, že jsme vydrželi. To se počítá,“pravil Jan Sýkora.
Další test přijde v sobotu proti domácímu Kataru. A pak? Ještě větší exotika. Národní tým totiž dostal pozvánku na nevšední turnaj do Číny. Tam by se v březnu měl potkat s Uruguayí a Walesem.
Už na pozitivnější vlně?