Topolánek to rozvířil, ale Zemana neporazí

Do prezidentských voleb vtrhl jako vichřice, která před čtrnácti dny nadělala v Česku pořádnou spoušť. Ne že by snad Mirek Topolánek měl sílu lámat stromy a střechy, ale v poněkud stojatém rybníčku, kde kolem jednoho postaršího kapra plavou samé mřenky, jejichž největší předností je být co nejméně vidět, tahle štika pořádně rozvířila vody. Když Topolánek napochodoval v úterý mezi novináře v pražském hotelu Adria, hned jste měli jasno. Tohle je politik, který v prezidentských volbách chyběl. Až jste měli pocit, že přichází nový favorit. Ale stačilo vyjít večer na čerstvý vzduch mezi lidi do hospody a bylo jasno.

Topolánkův životopis je totiž, pomineme-li vše dobré a zaměříme se na kritická léta 2008 až 2010 – protože svět je zkrátka nevděčný – jednoduše šílený.

Fotografie z Berlusconiho vily, na které Topolánek kráčí úplně nahý, rekreace v Itálii s lobbistou ČEZ, kterému krátce předtím pomohl ušetřit miliardy, nejlepší kamarád v kriminále, rozumbradování o homosexuálech a Židech a co chvíli někdo poslaný do pr ....

Vedle toho je prezident Zeman se svými pochybnými poradci, bamberským kufříkem, aférou Olovo a nekorektními bonmoty v podstatě břídil. Ostatně, zatímco ODS za Topolánka utržila takové šrámy, že její dnešní předseda Petr Fiala mluví o éře buranství a kmotrů, Zeman ČSSD opustil v nejlepší formě a kmotři si stěžovali, že s nimi nepeče.

„Mlhovi peníze nic neříkají. Mlha tak akorát chleba se sádlem a tři okurky – a aby ho lidi měli rádi,“stěžoval si vládce tuzemského podsvětí devadesátých let František Mrázek, aspoň dle přepisu Jaroslava Kmenty z knihy Kmotr Mrázek.

Mrázek si však taky stěžoval, že kvůli kořalce, kterou si Zeman s chutí dopřeje, se už s „Mlhou“nedá mluvit. A protože Zeman svůj kladný vztah k alkoholu nepopírá, naopak dělá vše, aby dokázal, že se v pití vůbec neomezuje a na rady lékařů reaguje tak, že sám nejlépe ví, co mu udělá dobře, vypadá v 73 letech hůř než mnohý osmdesátník.

Ve výsledku je tak jedno, co o Zemanově zdravotním stavu říká jeho lékař, mluvčí Jiří Ovčáček nebo libovolný radní z Brna, který nedodělal ani gymnázium. Vše je to jedna velká mlha. Zeman se může stokrát postavit na lyže a projet na rotopedu, ale zdravě nevypadá. A tvrdohlavostí svou i svých spolupracovníků, kdy se po vzoru sovětských prezidentů snaží lakovat realitu, si rozhodně nijak nepomáhá.

Kdyby Zeman řekl jasně, jak na tom je, a místo zkracování ceremoniálů – „aby si toho nikdo nevšiml“– si sedl na vozík a voličům vzkázal: Takový jsem a je to na vás, jestli mě chcete, nebo ne, bylo by to čistější.

Ale na čistotu Zeman v kampani nehraje, takže kuloáry jsou plné drbů, jak dlouho ještě hradnímu tempu bude stačit, a některé kandidatury vypadají vysloveně jako pokus coby kdyby. Tomio Okamura to nakonec vzdal, ví, že proti Zemanovi nemá šanci. Zbrojařský šéf Jiří Hynek ji nemá taky, ale zkouší to dál. Koho chce oslovit skladatel osmdesátkových odrhovaček Petr Hannig, který osmkrát neúspěšně kandidoval do Senátu, to asi neví ani on sám. Topolánek je v tomto cirkusu samozřejmě úplně jiná váha. Stejně jako Zeman se s čistotou nijak netrápí, když řekne, že v žádné Berlusconiho vile nikdy nebyl, tak tomu prostě musíme věřit, ačkoli fotky říkají opak.

Ale volby budou střetem mezi rázným pojetím politiky, jaké představují Zeman, Babiš či Topolánek, a klidnou silou, reprezentovanou „tatíčky“, které významná část Čechů na Hradě chtěla vždycky. Mezi těmi „drsnými“je tak šance jen pro jednoho a Topolánek to kvůli své minulosti není. Proti Zemanovi nemá šanci.