Swift se oděla do elektra, ale na písně nezapomíná
Jestliže před třemi lety na albu 1989 přešla Američanka Taylor Swift od kytar více k syntezátorům a čistému popu, na novince Reputation je přerod z někdejší country hvězdy ve zpěvačku současného střihu dokonán.
Album Reputation se zatím nedostalo ani do streamovacích služeb, zájemci si je musí skutečně koupit. A ač nahrávka oficiálně vyšla už v pátek, v tuzemských obchodech by se jeho fyzická podoba měla objevit dokonce až dnes. Nicméně už pilotní singl Look What You Made Me Do zlomil řadu rekordů a předobjednávek desky měla Swift dvakrát víc než posledně.
A celkem se není čemu divit, neboť Taylor Swift je na současné hudební scéně zárukou když ničeho jiného, tak toho, že vše, co pustí do světa, je poctivě oddřené. Platí to bezezbytku i o Reputation. Takže i když milovníci tradičních nástrojů si budou možná trochu zoufat, její skladby neztratily nic na síle. Kytary se na nahrávkách objevují také, nejslyšitelněji asi ve skladbě King of My Heart, ale Reputation je hudebně skutečně jinde. V podstatě jde o album koncepční – zpěvačka tu chronologicky líčí své pocity od chvíle, kdy s nahráváním začala, do jeho konce.
Nad leckdy nezajímavým průměrem, do nějž moderní elektropop pro své výrazové prostředky umí spadnout, ční Reputation především ze dvou důvodů. Zaprvé je to dotaženost produkce Jacka Antonoffa a Maxe Martina, kteří tu nenechávají hluché místo. Zadruhé je to přesvědčivý zpěv Taylor Swift. A díky tomu je i tohle elektronické album poměrně hodně písničkové.
Docela zajímavé bude sledovat, jak se Swift popasuje s novinkami naživo, obzvlášť u vědomí toho, že velkou část repertoáru na nadcházejícím turné budou jistě tvořit starší, a tedy daleko víc kytarové skladby. A nebylo by od věci, kdyby zpěvačka konečně zavítala také k nám.
Reputation Taylor Swift Zákon romantických seriálů diktuje, že dvojice rozpadlé se opět spojí, osamělí najdou spřízněnou duši a bezdětní se dočkají potomků. I druhá řada ságy Až po uši, již vysílá HBO, pravidlo ctí.
Takže navenek sice předstírá moderně nekorektní nátěr od hrubšího vtipu po čilé střídání aktérů v jednotlivých postelích, ve skutečnosti však hyperkorektně dbá, aby se přídělu štěstí dostalo na všechny: původní i nové hrdiny, staré i mladé, gaye i lesby. Hollywood by postrádal jen více ras; že by příště?
První, třináctidílná série se držela izraelského vzoru, pokračování je už podle tvůrců původní. Přesto se liší jen v tom, že k reklamním kulisám Prahy přibylo stejně mondénní horské prostředí a že šest z deseti premiérových dílů se týká sváteční nálady konce roku od svatomartinské husy přes adventní trhy, firemní mikulášskou, stromky, dárky, jmelí. Včetně kaprů živých, obalovaných i připálených, takže opravdu nejde o seriál všedních dní. Což