Cukrovka nemůže nikdy odejít

Kdo jí onemocní, trpí jí až do konce života, i když se léčí, sportuje a dodržuje životosprávu, říká diabetolog Milan Kvapil.

Dnes Prague Edition - - ROZHOVOR -

Není to tak dávno, co Miloš Zeman prohlásil, že mu „v sobotu odešla cukrovka“a že byl po dlouhých a dlouhých letech léčby této choroby zbaven i díky tomu, že jí sladká jídla. Sociální sítě ožily komentáři o prezidentově zázračném uzdravení z nevyléčitelné choroby. Profesor Milan Kvapil, přednosta Interní kliniky pražské Nemocnice Motol bere prezidentův výrok s nadhledem. „Bral jsem to jako vyjádření pacienta, kterému se diabetes zlepšil,“říká diabetolog. Cukrovku, kterou trpí kolem 10 procent Čechů starších osmnácti let, považuje za nemoc léčitelnou, ale nikoli vyléčitelnou. Slyšel jsem to ve zprávách, když jsem řídil. Byl jsem zrovna před složitou křižovatkou, přemýšlel jsem proto, jak správně trefit cestu. Prezident má schopnost vyjádřit se ve zkratce a v nadsázce, a tak jsem jeho prohlášení také rozuměl.

Někdy to tak může vypadat, ale bohužel to tak není. Kdo cukrovkou onemocní, trpí jí až do konce života, i když se léčí, sportuje a dodržuje životosprávu. Dá se ovšem snížit riziko, že dojde k závažným komplikacím, které jsou s ní spojené, jako je poškození ledvin, zraku nebo kardiovaskulárního systému.

Existují dva typy cukrovky. Při diabetu I. typu ztratí lidské tělo zcela schopnost produkovat svůj inzulín, bez umělé náhrady člověk přežije jen pár dní. Jde o závažné onemocnění. Mnohem rozšířenější je diabetes II. typu, u kterého je hospodaření s inzulínem narušeno. Trpí jím okolo 90 procent pacientů. Kdy a kdo cukrovkou onemocní, je dáno řadou faktorů, důležitý je i genetický vliv. Když bude člověk s odpovídající genetickou výbavou žít dostatečně dlouho, cukrovkou onemocní. V jakém věku se to stane, do značné míry určuje i to, zda se pohybuje, zda má nadváhu, ale i řada dalších faktorů. U někoho se nemoc projeví po sedmdesátce, u jiného před padesátkou. A to je velmi nebezpečné. Problém je čas. Cukrovka je progresivní nemoc, nedá se zastavit a neustále se zhoršuje. Postupně poškozuje organismus, včetně například cévního systému. Léčba a dodržování životosprávy mohou poškození způsobená cukrovkou do značné míry oddálit, ale ne úplně zastavit. Čím déle je pacient nemocný, tím je riziko vážných komplikací vyšší. Je to jednoduché. Když pacient onemocní v sedmdesáti, musí se léčit a měl by dodržovat životosprávu, pravděpodobnost, že u něj postupně dojde k závažnému poškození organismu, není tak velká jako u mladších pacientů. Jde o odhalení vlastních příčin. Genetické předpoklady známe, bohužel cukrovka je takzvaná multifaktoriální nemoc, má více příčin, nejen dědičnost. Ví se například bezpečně, že velký vliv má způsob života maminky během těhotenství. Například poté, co Němci na konci druhé světové války téměř vyhladověli Holandsko, se zjistilo, že děti maminek, které v té době byly těhotné, mají zvýšené sklony k diabetu. Je to složitý mechanismus a my jsme teprve na začátku jeho poznávání. V současnosti se dělají pokusy s biologickou léčbou, ale výsledky jsou zatím spíše zajímavé než nadějné. Já tomu věřím, připadá mi logické, že lidé, kteří jsou vybaveni tímto genem, dovedou svou látkovou výměnu v dobách hladu přizpůsobit tak, že přežijí déle. V dobách blahobytu se však vyvine diabetes II. typu. Je to jedna z poměrně propracovaných teorií, i když se najdou i názory proti ní. Genetické předpoklady k této nemoci má zhruba třetina populace. Odborníci toho napovídají hodně, ale v tomhle mají pravdu. Odhadujeme, že se křivka zastaví někde na 1,5 milionu české populace. Největší vliv na to má prodlužování délky života. Zhruba polovina diabetiků je starší 65 let, logicky, čím déle člověk žije, tím je větší pravděpodobnost, že se u něj diabetes, ke kterému má sklony, objeví. To je také důvod, proč dodržovat životosprávu. Kdo k tomu má předpoklady, ten diabetu neuteče. Nejde ani tak o váhu, jako spíš o to, aby se hýbal a střídmě jedl. Pak se diabetes objeví později, což je z mnoha důvodů lepší. Kdyby došlo k nějaké katastrofě a průměrná délka života by se zkrátila, epidemií cukrovky bychom se trápit nemuseli. Původně jsme si mysleli, že pohybu je třeba opravdu hodně. Ukázalo se ale, že nejlepší prevencí nejen diabetu je svižná chůze. Když začínáte z nuly, největšího efektu dosáhnete, když ujdete kolem šesti tisíc kroků. Optima kolem deseti tisíc kroků se dá docela dobře dosáhnout. Vždy jde o přiměřenost a to platí i u našich pacientů. Z pohledu diabetologa je u alkoholu problém nejen v obsahu sacharidů, ale také v energii, která se přetavuje do tuku. Když si dá dvě deci suchého vína pacient, který má stabilní váhu, není výrazně obézní a jeho diabetes je kompenzovaný, velice pravděpodobně mu to neublíží. U jiného člověka by to riziko být mohlo. Totéž platí o sladkém. Obecné doporučení říká, že jednoduché cukry, které dodávají jídlu sladkou chuť, by pacient s cukrovkou jíst neměl. Životní zkušenost Diabetolog

Foto: František Vlček, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.