Národní slaví, u koně se píská
Lidé na Národní třídě se nenechali rozladit aktuálními náladami. Václavské náměstí bouřilo
PRAHA Dostat se z jednoho konce Národní třídy na druhý vyžadovalo včera odpoledne značnou trpělivost. Návštěvníci se museli často proplétat mezi skupinkami diskutujících lidí, kteří vzpomínali na minulost a především na den, který před osmadvaceti lety všechno změnil. „Nesmíme dopustit, aby se 17. listopad stal jen dalším dnem volna. Je naší povinností, aby mladí věděli, co se tehdy stalo a jak to změnilo celou společnost,“vysvětloval svým přátelům zhruba šedesátiletý muž, který má události z roku 1989 stále v živé paměti.
I to bylo účelem akce Korzo Národní, již pořádali studenti, tedy lidé, kteří v roce 1989 nebyli ještě ani na světě. „To, že tu dnes můžeme být, že můžeme říct to, co si skutečně myslíme, nebylo vždy samozřejmostí. Naši prarodiče ani rodiče tuto možnost neměli. Dnes jsme tu proto, abychom poděkovali. Díky, že můžeme,“zaznělo krátce po druhé hodině z pódia.
A právě heslo „Díky, že můžeme“bylo hlavním mottem akce. Organizátoři chtěli, aby lidé měli možnost vzdát hold těm, kteří se zasloužili o podobu dnešní společnosti. A to se jim povedlo. Celý den na Národní provázela příjemná a přátelská atmosféra. Žádné velké protesty se tady nekonaly. O poznání vyhraněnější byl následný Koncert pro budoucnost na Václavském náměstí.
„Nebylo tak dobře, jako je teď“
Oslovení lidé, kteří přišli včera na Národní třídu, vnímají 17. listopad jako den svobody. I osmnáctileté kamarádky a studentky Klára Metge a Magdaléna Zocherová se akce zúčastnily proto, aby vyjádřily svou vděčnost. „Pro mnoho našich spolužáků je 17. listopad jen dnem, kdy nemusí do školy. To nám trochu vadí, myslíme si, že je důležité tady dnes být. Především pro naši generaci, která to nezažila, a to proto, abychom si uvědomili, že nebylo vždycky tak dobře, jako je teď,“říká první z nich a se svou kamarádkou se také shoduje na tom, že nejvíce pro ně znamená možnost svobodně cestovat. „Dnes chceme poděkovat hlavně za otevřenou Evropu,“
potvrdila Magdaléna. Obě dívky 17. listopad vnímají také jako den studentů. „Myslím si, že se studenti dnes mohou vyjádřit víc než kdykoliv jindy. A ostatní je budou vyloženě poslouchat,“vysvětluje Klára. Velmi podobný názor sdílí i Igor Juříček, kterému v době sametové revoluce byly pouhé tři roky. „Myslím si, že vybojovat svobodu, kterou dnes máme, muselo stát nesmírné úsilí a námahu. Velmi si vážím lidí, kteří to tenkrát nevzdali a ten boj dotáhli do konce. Pro mě je totiž svoboda asi to nejcennější, co dnešní společnost má,“potvrzuje mladý muž.
Přijely tramvaje 39 a 89
Po celé délce Národní třídy byla připravena řada aktivit, a to nejen kulturních, ale i vzdělávacích. Letos v ulici například přibyly vzdělávací panely s dobovými fotografiemi, zajímavými fakty a i vzpomínky lidí na listopadové události. Mnohdy se u nich tvořily fronty, ve kterých přítomní trpělivě vyčkávali.
Pozornost upoutaly i dvě filmové tramvaje, do kterých bylo takřka nemožné nastoupit. Nesloužily k přepravě cestujících, ostatně Národní třída byla včera pro auta a tramvaje uzavřená. Vozy s označením 39 a 89 evokujícím dva roky, ke kterým se vztahuje svátek 17. listopadu, se proměnily na malé kinosály, kde se návštěvníci mohli mimo jiné seznámit se vzdělávací platformou Dějepis v 21. století. Ta se snaží přispět ke zkvalitnění výuky dějepisu na českých školách.
Lidé včera nezapomněli ani na Václava Havla. Mnozí se zastavili v improvizovaném obýváku, jenž nesl jméno zesnulého prezidenta. Zájemci si tu mohli vyzkoušet například psaní na psacím stroji nebo se usadit do pohodlných dobových křesel, začíst se do některého z Havlových děl nebo si je poslechnout z úst známých osobností.
Přehlédnutelní kandidáti
Korzo Národní si rovněž nenechali ujít někteří kandidáti na prezidenta. Na Národní třídě návštěvníci mohli vyzpovídat například Marka Hilšera nebo Jiřího Drahoše. Ani oni nevyvolali při oslavách velký rozruch. Někteří lidé je v davu ani nezaregistrovali.
Mezi českými vlajkami se na Národní nejčastěji objevovala vlajka Evropské unie. Sem tam mohli přítomní narazit i na někoho, kdo hrdě nesl transparent vyjadřující třeba nesouhlas s vládou Miloše Zemana. Těchto osob ale bylo skutečně minimum a potkat je byla spíše náhoda.
Prostor u Národního divadla patřil neziskovému sektoru. Lidé si tu mohli například nanečisto volit prezidenta nebo se seznámit s programem neziskových organizací sdružených do projektu Rekonstrukce státu, který bojuje za větší transparentnost vlády.
Lidé, kteří na Národní třídu přišli, občas vyjadřovali nespokojenost se současnou politickou situací. Ale zároveň i vděk za to, jakým směrem se události po listopadu 1989 ubíraly. Stejně jako Pavel Eiselt, který byl tehdy ve čtvrtém ročníku vysoké školy. „Mohu porovnat a skutečně ten rozdíl je obrovský. Jsem velmi rád, že moje děti mohou cestovat a nemusí se bát říct svůj názor. Jednoduše mohou dělat to, co ony samy chtějí,“uvedl.