Rusko: pořadatel v roli outsidera. Nebo ne?

Celý svět napjatě očekává, jaký turnaj uspořádají. Ale jedno je jasné už teď: Rusové do něj půjdou v roli outsidera. Těžko říct, jestli jim bude něco platné, že při prosincovém losu budou v prvním, nejkvalitnějším koši a vyhnou se třeba Německu, Brazílii, Argentině nebo Francii.

V téhle VIP společnosti bude pořádající země působit na první pohled trochu nepatřičně.

Žádný jiný účastník šampionátu není na žebříčku FIFA níž, největší stát planety se v něm propadl až na podřadnou 65. pozici.

Před Rusko už povyskočili třeba trpaslíci Jamajka, Haiti, Kapverdské ostrovy nebo Burkina Faso. I Česko má lepší postavení. Jistě, zdání trochu klame: tým, který nehraje kvalifikaci, sbírá body jen v přípravných utkáních, takže logicky v porovnání s ostatními ztrácí.

Jenže Rusové skutečně dlouhodobě k fotbalovým velmocím nepatří. Naposledy ožili na Euru 2008, kde partička kolem záložníka Aršavina nečekaně protančila až do semifinále. Jinak pro ně byla od rozpadu Sovětského svazu na velkých turnajích pokaždé stropem základní skupina. Buď se tým rozdrobil na skupinky a rozhádal, nebo zkrátka chyběli lepší hráči.

Změní se něco doma? Třeba ano. Naposledy Rusové zaujali remízou 3:3 v přípravě se Španělskem a celá země se na turnaj pečlivě připravuje. Jen sem tam probleskují do světa bizarní zprávy: třeba o stadionu v Jekatěrinburgu, kde architekti vyřešili problém s nedostatečnou kapacitou tím, že dostavěli jednu velkou tribunu mimo oválnou arénu...

Ne všechno je půl roku před startem mistrovství bezchybné, i prezident Putin přiznal: „Není čas na odpočinek.“ Přípravy podle něj postupují uspokojivým tempem, i když v některých ohledech jsou Rusové lehce ve skluzu.

Generálku v podobě Konfederačního poháru v létě zvládli slušně, jen zamrzelo, že pouze tři zápasy ze šestnácti byly vyprodané, a aby se nemluvilo o ostudě, na prázdných tribunách seděli dobrovolníci.

Ta pravá fotbalová horečka zemi zachvátí až příští rok v létě. A má-li propuknout naplno, hodilo by se, aby reprezentace po deseti letech zase zabrala. — David Čermák

Další příběhy k MS na straně 23