Kandidát Topolánek: Proč chci na Hrad
Mirek Topolánek vypráví, co mu na prezidentskou kandidaturu řekl jeho zaměstnavatel Daniel Křetínský z EPH, o proměně vztahů s Milošem Zemanem, finančním příspěvku od Ivana Langera, Marku Dalíkovi i o tom, jak by si počínal na Hradě při sestavování vlády.
Zhruba před rokem jsem se vás ptal, zda nebudete kandidovat na prezidenta. Tehdy jste v legraci odpověděl, že až v roce 2023. I proto, že byste nechtěl kandidovat proti Miloši Zemanovi, neb si ho vážíte a máte přátelský vztah. Co se na tom změnilo? Mnohé. Miloš Zeman nebyl nikdy můj kamarád. Byl to člověk, o němž jsem říkal: Nesouhlasím s ním téměř v ničem, ale je mi ctí s ním nesouhlasit. V posledních dvou letech se ale velice změnil. Miloš Zeman, jak jsme ho znali – kdy jsme se smáli jeho bonmotům a větám, kterými častoval odpůrce, jež měly vždy začátek, jasnou stavbu a pointu – už je pryč. Toto všechno se v jeho podání stalo spíš karikaturou. K tomu začal dělat v některých oblastech výkonu prezidentské funkce kroky, kvůli nimž si nemyslím, že to dělá dobře a měl by znovu vyhrát. Zasloužíme si lepšího prezidenta.
Původně jste prý zvažoval kandidaturu do Evropského parlamentu po boku bývalého europoslance ODS Edvarda Kožušníka v roce 2019 a rozhodnutí o prezidentské kandidatuře přišlo na poslední chvíli. Proč taková změna plánu?
Už nějakou dobu na mě lidé z celého politického spektra i různých vrstev tlačili, že do toho musím jít. Odpovídal jsem v žertu, že nemám jediný důvod, ať mi řeknou v roce 2023. Nicméně jsem o tom byl přinucen uvažovat. S Edou Kožušníkem jsme vymysleli, že si uděláme test volbou. Protože poslední volby, které jsem osobně zažil, byly v roce 2006, což je jedenáct let. Pokud bych nezískal dostatek hlasů ve volbách do EP, nemělo by smysl jít následně do prezidentské volby.
Jenže „čas oponou trhnul“, přišel povolební vývoj a způsob, jakým se chovají dva hlavní protagonisti – Miloš Zeman s Andrejem Babišem. Když jsem v ČT viděl záběry z jejich setkání v Lánech, byla to definitivní tečka za nějakým váháním. Šokoval jsem tím nejen rodinu a všechny okolo sebe, ale také Edu Kožušníka. Volby do EP jsou teď passé, protože test volbou podstoupím rovnou při prezidentském klání. Kdybych to neudělal teď, třeba bych nikdy nedostal druhou šanci.
Kvůli kandidatuře jste musel pozastavit působení v rámci Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniela Křetínského. Co vám na to řekl?
Snahy o vytvoření mýtu, že jsem kandidát oligarchů a Daniela Křetínského, by vyvrátila moje první diskuse s ním. Dan mi řekl, že jsem se musel zbláznit, nicméně že to absolutně podporuje. A kdyby to náhodou nevyšlo, počítá se mnou dál. Což pro mě bylo klíčové, protože mám hypotéku, úvěr a toto dobrodružství ohrožuje celou moji rodinu. Řekl mi, že mě nemůže podporovat otevřeně, že přesně ví, co se strhne. Od té doby jsem neměl příležitost se s ním nějak potkávat, ani nebyl čas. Pozastavil jsem totiž opravdu výkon všech funkcí, i těch, v nichž jsem obtížně zastupitelný, takže jsem v posledních dnech kromě jiného předával agendu dalším lidem.
Bude vaši kandidaturu Křetínský nebo třeba šéf PPF Petr Kellner finančně podporovat?
Ptáte se na něco, co nevím. Transparentní účet jsme otevřeli před pár dny a jsme trochu nervózní, jestli něco začne chodit. Evidentně ale všem posílají peníze ti, kteří je mají. Nikdo jiný je ani posílat nemůže. Když vidím na transparentních účtech protikandidátů jména, jako jsou Luděk Sekyra, Petr Pudil, Jan Dobrovský, tak to přece nejsou lidé bez kontroverzní minulosti. Naopak lidé říkají: To je dobře, že ten pan Sekyra, který se snaží udělat pokání zvláštním katolicko-oxfordským způsobem, dal peníze panu Drahošovi. Já budu vděčný za každou padesátikorunu, každých padesát tisíc. Snad mi něco pošlou malí i velcí podnikatelé.
Nedávno vám poslal 50 tisíc Ivan Langer. Od řady lidí jsem pak slyšel: Tak vida, s Topolem na palubě už je i Íčko, stará parta je téměř komplet… Bude Langer figurovat ve vašem týmu?
Samozřejmě, že to tak není. To musím absolutně vyloučit! Kdybych mohl Ivanovi přes transparentní účet odepsat, napsal bych mu: To ses moc nepochlapil. (rozesměje se) Nicméně si toho od něj vážím. Měli jsme s Ivanem docela kontroverzní vztahy, nerozešli jsme se v nejlepším, ale spolu jsme dokázali i to dobré. V posledních letech se potkáváme jen náhodně.
Ještě se pro pořádek zeptám na jednu konspirační teorii. Totiž že jste se na kandidatuře dohodl s lidmi okolo Zemana v čele s Martinem Nejedlým, abyste mu buď odčerpáním hlasů protikandidátům pomohl na Hrad, anebo abyste byl pro Nejedlého a spol. „pojistkou“, kdyby to Zemanovi nevyšlo. Co vy na to?
Hysterická reakce Martina Nejedlého jasně ukazuje, kde je pravda. Podle mě to měli naplánováno úplně jinak a já jim do toho hodil vidle. Největší útoky proto kromě impéria Andreje Babiše očekávám z Hradu. Teorie, že Miloši Zemanovi pomáhám, je také úplná hloupost. Víte, jsem inženýr, matematiku jsem ve škole měl, takže si umím spočítat, že čím víc protikandidátů Miloše Zemana bude, tím větší je šance, že v prvním kole nebude mít 51 procent hlasů.
Nesouhlasím se stylem Zemanovy kampaně, kdy se shůry dívá na své protikandidáty jako kobra na králíčky a říká: Udělejte si předkvalifikaci a pak mi pošlete oběť do druhého kola. On v tom druhém kole přece vůbec nemusí být. Je to arogantní. Neuráží pouze soupeře, ale i občany. Pokud bude Zeman ve druhém kole, postavím se mu já nebo jiný kandidát a uvidíme, jak to dopadne.
Sám Zeman tvrdí, že na něj protivníci s výjimkou zdraví – konkrétně špatné chůze kvůli neuropatii – vůbec nic nemají. S čím na něj hodláte vyrukovat?
Tento výrok Miloše Zemana není pravdivý. Stejně jako všichni polistopadoví politici se dopustil celé řady chyb. Nebudu je teď všechny vypočítávat. Ale když řekl, že „bez souvislosti s prezidentskou kandidaturou“ zmíní: Zavřeli Marka Dalíka, opáčil jsem, že bez souvislosti s prezidentskou kandidaturou říkám: V minulosti zavřeli jeho exministra financí Iva Svobodu s Barborou Snopkovou. Lze ale mluvit i o uvalení nucené správy na IPB a mohl bych pokračovat. Miloš Zeman není nepopsaný list. Více mi ale vadí jeho poslední kroky.
Když už padla zmínka o Dalíkovi, v posledních letech jste se nevídali, prý vám má hodně za zlé, že jste ho v kauze Pandury „nechal“. Je to pravda?
Svůj názor na tu kauzu jsem publikoval několikrát, mám o ní velké pochybnosti. Podle zásady in dubio pro reo – při pochybnostech ve prospěch obviněného. Na své stránky umístím svoji výpověď u soudu, kde popisuji, proč k „pokusu o podvod“z různých důvodů nemohlo dojít. Že to soud nebral v potaz, je jiná věc. S Markem jsme se v poslední době opravdu nepotkávali a nebavili. Všichni si musí sáhnout do svědomí, co by dělali v situaci, kdy jim hrozí vězení. Strašně mě to celé mrzí, ale pomoci jsem mu opravdu nemohl.
Marek Dalík je jen součástí připomínek vaší minulosti. Nemáte obavy, že vás lidé mají nějak zapsaného, což vám snahu o zvolení značně komplikuje, ne-li znemožňuje?
To se ukáže 13. ledna po prvním kole volby. Nicméně teď budu mít Facebook a webové stránky, na nichž se hodlám ke všem údajným kauzám vyjádřit. Kromě pár věcí, které se staly a dodnes jich lituji, jsou to totiž buď výmysly, zaplacená kompra, anebo se ty věci seběhly úplně jinak. Samozřejmě zveřejním i své majetkové poměry: co vlastním a jak jsem k tomu přišel. Stejně tak zprávu o mém zdraví. Je mi jasné, že to na mě budou všelijak zkoušet a z mé minulosti budou tahat jen to negativní. Lidi to ale musí posoudit sami. Obrázek mojí minulosti se dá udělat i diametrálně odlišně. Lze mluvit o tom, co vše jsem pro tuto zemi dokázal udělat pozitivního, co se povedlo. O tom také bude kampaň. Internetová, kontaktní při výjezdech mezi lidi. Popsaný list je výhoda i nevýhoda.
Zmínil jste svůj zdravotní stav. Doufáte třeba i v to, že by si část Zemanových voličů mohla říct: Topol je také hulvát, také sprosťák, ale aspoň je zdravý?
Dá se napočítat na prstech jedné ruky, kdy mi veřejně něco ujelo. Že toho zpětně velice lituji, je jedna věc. Že se z toho neustálým opakováním v médiích vyrobí hulvát, je věc druhá. Ti, co mě znají, vědí, že umím vystoupit jak v akademickém prostředí, tak v dole mezi horníky. Jinak se holt člověk baví v hospodě, jinak v politické či diplomatické rovině. Nevzpomínám si, že by na mě třeba byla nějaká stížnost ze zahraničí.
Jak vůbec hodnotíte povolební vyjednávání o vládě a co byste dělal jako prezident?
Že nejsem spokojen, je jasné i z mé kandidatury. Třeba bude situace do prezidentské volby vyřešena. Nevím. Každopádně, když jsem si po volbách analyzoval situaci, vyslovil jsem veřejnou predikci o ideálním způsobu chování čtyř stran. S nikým jsem o tom nemluvil. Teď jsem viděl tiskovou konferenci těch stran (ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN – pozn. red.), jak realizují to, co jsem doporučil. Tomu se říká „znalost hřiště“. Jejich nabídka zatím nebyla vládní. Nicméně jsou tu dvě souměřitelné síly. Jedna se jmenuje ANO, získala 29,6 procenta hlasů, druhá Demokratický blok a získala 27,6 procenta. Toto je z celého spektra potenciálně nejhomogennější celek. Má pohodlnou většinu a byl by schopen po nějakém kompromisu a koaliční smlouvě realizovat společný program. O tom je demokratická politika. Pokud se někdo tváří, že stačí menšinová vláda v situaci, kdy je možná relativně sourodá většinová, tak ústavu buď nepochopil, nebo ji znásilňuje.
Váš plán naráží na řadu „ale“. Především všechny strany z Demokratického bloku tvrdí, že s Babišem vládnout nebudou…
A tady přichází role prezidenta! Ano, volby vyhrálo hnutí ANO. Už když říkáme, že vyhrál Andrej Babiš, je to chyba. Je tedy předsedou, nebo majitelem? Že byl Babiš obviněn, mu nepřeji, speciálně to nepřeji jeho rodině. Nicméně je to fakt. Že je řízení přerušeno, na tom nic nemění.
Jako premiér by byl navždy podezřelý z ovlivňování ministerstev vnitra i spravedlnosti. To by pro další vývoj země bylo špatné. Jeho chování tedy vykazuje jisté prvky autokracie a velmi bych před tím varoval. Prezident měl pověřit Andreje Babiše vyjednáváním o vládě, ale současně mu měl jasně říci, že v případě, že by nešlo o většinovou vládu řízenou někým jiným – klidně z ANO, druhý pokus by nedostal. Tak by naplnil nejen dikci, ale i ducha ústavy.
Jste homo politicus, slovy Václava Klause „Nemarťan“. Nezláká vás prezidentská kandidatura v případě neúspěchu k návratu do tuzemské politiky?
Mě politika baví, ale extrémně mě baví i to, co dělám teď – plynárenství a energetika. Navíc je to jak v té pohádce, kde převozník jednoho dne předá vesla tomu, koho veze, s tím, že teď je řada na něm. Politika je hodně těžká, neodešel jsem dobrovolně. Nicméně zášť jsem si neodnesl. Jdu dál. Tato kandidatura je něco úplně jiného, je to velká výzva. Člověk to nemůže dělat jen rozumem, ale i srdcem.
Kromě pár věcí, které se staly a dodnes jich lituji, jsou to totiž buď výmysly, zaplacená kompra, anebo se ty věci seběhly úplně jinak.