Špatná sázka
Kandidaturu oznámil Michal Horáček jako úplně první. Kampaň ho stála 32 milionů, stejně neuspěl
Galerie Mánes v Praze u Vltavy má tři metry vysoká okna do ulice přes celou stěnu. Když tam sledoval ve štábu výsledky voleb Michal Horáček, zastavovali se u oken lidé a sledovali kandidáta jako v kině. Někteří u oken vydrželi víc než půl hodiny.
Hlavní aktér za sklem se snažil působit optimisticky, i když mimika jeho tváře prozrazovala, že se trochu přemáhá. Několikrát opakoval na pódiu křečovitý bonmot, že vyhrál alespoň ve volebním okrsku v Arménii.
Bývalý spolumajitel sázkové kanceláře „vsadil“sám na sebe 32 milionů korun. Tolik totiž stála jeho kampaň.
Horáčkovi se dá věřit, že tak úplně neprohrál. Kampaň si totiž opravdu užíval. Projel 550 obcí, navštívil továrny, domovy důchodců a nejzapadlejší místa, která by jinak navštívil jen těžko.
Muž, který měl podle průzkumů na druhé kolo, skončil až na čtvrtém místě. Přesto si nepřipouští žádnou chybu. Tvrdí, že vlastně neví, proč nepostoupil: „Možná jsem předběhl dobu o deset let,“zamyslel se na konci volebního dne Horáček.
Svůj běh o Hrad začal už v listopadu 2016 v historické čistírně odpadních vod v Praze-Bubenči, kterou si pronajal. Vzkazoval podprahově, že Pražský hrad „vyčistí“.
Každý člověk z jeho týmu byl perfektně „zrežírovaný“, pódium nasvícené a kandidát amerického střihu celý rok lidi přesvědčoval, jak jsou skvělí. Měl dobrou výchozí pozici, protože Jiřího Drahoše ještě na jaře lidé na ulici moc nepoznávali.
Jenže Michal Horáček se nedokázal vypořádat se svým „handicapem“multimilionáře v zemi, jejíž současný prezident miluje pivo a tlačenku. Zároveň Horáček trochu přehrával.
„Každý člověk je nějaký a Michal takový je. To není vlastně hra. Ta horlivost je znamením velké energie. On toho má na srdci opravdu hodně,“vysvětluje jeho manželka Michaela Horáčková Hořejší.
Jenže Horáček – i když v tomto bodě by se určitě hádal – nikdy úplně nesestoupil mezi lid. Agitoval víc v sálech než na náměstích, a to jak doslova, tak obrazně řečeno.
Má úplnou pravdu, když říká, jak potkával „skvělé lidi“. Potřeboval ovšem potkat víc těch, kteří by se s ním hádali, vynadali mu, ale mohl by je přesvědčovat. Přestože poctivě jezdil a jezdil, Horáčkova kampaň postrádala momenty, kdy by o sobě dal vědět nějak víc.
Chybělo mu něco jako námořnický happening Jiřího Drahoše ve Žlutých lázních, tedy událost, která vybočuje z běžné kampaně.
Přesto o víkendu nesl Horáček svoji Společně na pódiu porážku mnohem statečněji než třeba Jan Fischer, který byl v podobné situaci před pěti lety. Fischer z volebního štábu tehdy ujel.
Michal Horáček se nikde neschovával, i když bylo už od odpoledne jasné, že nebude první ani druhý.
Jenže si vybral pro svoji prezidentskou show obrovský sál Mánesu s pódiem jako pro rockový koncert.
Když se reportér MF DNES zeptal o dvě hodiny později Horáčka při tiskové konferenci, jak svůj volební den vnitřně prožívá – že působí, jako když se oklepává z šoku – Horáček reagoval trochu zaskočeně.
„Vy děláte do psychiatrie? Ne, že ne? Kdybyste dělal, tak byste zjistil, že žádnému smutku ani šoku jsem nepodlehl ani na vteřinu,“odpověděl Horáček.
Ale rozhozeně působil. Na otázku, jestli už pogratuloval Miloši Zemanovi, zareagoval, že vlastně nemá mobil ani na Drahoše, ani na Zemana.
Horáček měl naopak asi upřímnou radost z dobré výchozí pozice Jiřího Drahoše před druhým kolem. Miloše Zemana opravdu nemá rád. V jednu chvíli prohlásil, že je Zeman zbabělec, když nechodil do debat. „Jsem si teď vzpomněl, že mám billboardy zaplacené až do konce ledna, tak já je panu Drahošovi věnuji,“slíbil Horáček.
Aby poražení kandidáti chodili navštěvovat ty úspěšnější, není úplně zvykem, ale Horáček pak ze svého štábu vyrazil k Jiřímu Drahošovi, kde si s ním dal panáka a podporu mu nabídl z očí do očí. To bylo gesto, za které byl pak v důsledku oceňován i sám Horáček.
Přitom kandidatura profesora byla jeho největší smůlou. Jinak by byl „Drahošem letošních voleb“možná Michal Horáček.