Před olympiádou
Biatlonové ladění formy na vrchol sezony
Ruhpolding hlásí v neděli vyprodáno. V areálu hučí 25 tisíc diváků. O vítězství v hromadném závodě žen se v posledním kole rvou velikánky Kaisa Mäkäräinenová a Laura Dahlmeierová. A jen kousek za nimi se průběžně čtvrtá Veronika Vítková přibližuje ke třetí Kanaďance Crawfordové.
Šéftrenér Ondřej Rybář stojí u trati jen 500 metrů před cílem a vidí: Crawfordová si už hrábla ke dnu sil. „Zkus tu vlnu vyskákat, drž frekvenci,“křičí na Vítkovou.
Křičí na ni marně. „Jela jsem v transu a neslyšela jsem ani slovo,“prozradí později Vítková.
Strhující koncovka je dokonalou reklamou na zvraty i kouzlo biatlonu. Už je takřka za Kanaďankou, přesto pořád mezi nimi zeje mezera. Zkusím napálit cílovou rovinku, ale asi už to nevyjde, na chvíli zapochybuje 29letá Češka.
Kouč Zdeněk Vítek utíká ze střelnice k hrazení, na kraj cílové rovinky a huláká: „Jeď, Verčo, dáš ji!“A ono se to povede! Deset metrů před cílem je Vítková vedle Crawfordové, frekvenci má větší a Kanaďanku předjíždí. Vymrští ruku k nebi, končí třetí, jen 4 vteřiny za Mäkäräinenovou a Dahlmeierovou, a celá září: „Jsem strašně šťastná. Forma stoupá.“
Dobrá nálada se do českého týmu biatlonistů navrátila.
Atmosféra nebyla zdravá
Ondřej Moravec drží u střelnice mikrofon a snaží se o rozhovor s Michalem Krčmářem. Jeden si druhého dobírají, třikrát musí začít znovu, protože se zase rozchechtají.
Týmový fotograf Petr Slavík to vše natáčí a vypráví, jak v prosinci tým raději upustil od vtipných videí, která dříve na Facebooku servíroval fanouškům ze zákulisí reprezentace. Nebyla na ně správná atmosféra. „Nedokázali bychom se na ně uvolnit,“říká Krčmář.
Ten prosincový čas byl šedivý a chmurný. „Na všechny z nás doléhala nervozita,“vzpomíná Moravec. „Trenéři byli nervózní z výsledků týmu i z problémů a debat kolem Gábiny. Ona je takovou osobností, že bylo logické, když se i nás na ni lidé občas ptali. Ale bylo toho všeho moc. Atmosféra v týmu nebyla zdravá.“
Od neustálých diskusí, co bude dál s Gabrielou Koukalovou, se nikdo z nich nedokázal odblokovat. „Spousta lidí z týmu si pak mohla připadat, že český biatlon je najednou jen o Gábině,“popisuje Krčmář. „Já to sice tak necítím, ale některým může takový pocit nahlodat sebevědomí. A závody jsou často o těchto detailech.“
Neveselé období umocňovaly velmi průměrné výsledky. Maximem mužů bylo před Vánocemi 22. místo. S výjimkou pookřávající Vítkové se všichni reprezentanti oproti minulé sezoně zhoršili.
„Byli jsme v koši,“stručně, leč výstižně popisuje předvánoční čas Michal Šlesingr, jehož pocity ještě přibarvily přetížené vazy v koleně.
„Citelně jsme vnímali, že náš český systém je zvenčí napadaný, že je označován za nefunkční, za překonanou cestu, že fanoušci vyhazujou trenéry,“připomene Krčmář.
Moravec nazval prosinec začarovaným kruhem. Bylo nutné z něj vystoupit. „Na to, abyste si v takové situaci vyčistili hlavu, vám ale nepomůže, když si zahrajete na PlayStationu,“
prohodí Krčmář. Měl však vlastní recept.
Svému podvědomí se snažil ulehčit absolutní důvěrou v trenéry. „Vyhodnotil jsem si to v prosinci tak, že když je zatím v útlumu celý tým, jde o systémovou věc – aže trenéři dobře vědí, co dělají, stejně jako v minulosti. Jakmile jsem si to takhle zdůvodnil, přestal jsem se ve výsledcích psychicky utápět.“
Pomohlo narušit stereotyp
O Vánocích pohlédl Krčmář na tréninkový plán, který jim Rybář a spol. na svátky vypsali, a pocítil nad ním uspokojení: Jo, přesně tohle potřebujeme dělat.
„Totálně jsem se s tím plánem ztotožnil. Vyloženě mě bavilo trénovat, co je tam napsané.“
Moravec sám sebe uklidňoval, že do přípravy vstoupil po infekci jater se zpožděním, přesto zároveň cítil, že musí narušit stereotypy. Ze začarovaného kruhu vykročil tréninkem mimo tým v Hochfilzenu.
„Vystoupil jsem tak ze stále stejného prostředí,“vysvětluje. „V Rakousku jsem trénoval to samé, co bych dostal předepsáno, kdybych zůstal s týmem, ale organizoval jsem si vše sám. Což pomohlo.“
Po Novém roce konečně přišla vytoužená medailová umístění a přibývaly výsledky v Top 10. „Byla to úleva,“říká Krčmář. Přesně tohle potřebovali. 1. Ujištění, že jejich trénink opravdu vede správným směrem.
2. Co nejrychlejší návrat do popředí výsledkových listin.
3. Dořešení dohadů okolo olympijského startu Koukalové.
„Čekali jsme na závod, po němž si řekneme: Jo, ono to zase půjde. Dokud nepřicházel, bylo to psychicky náročné,“tvrdí Šlesingr.
Vítková zkraje ledna v Oberhofu zátku odšpuntovala a pozdvihla Čechy poprvé v zimě na pohárové stupně vítězů. Moravec ji další týden následoval. „O Vánocích jsme si uvědomili, co je pro nás stěžejní a na co se musíme zaměřit. Oberhof byl pak obratem minimálně o 90 stupňů,“komentuje Rybář.
Vítková: Vezu se na vlně
Právě na Veronice Vítkové je nyní nejvíce patrné, co s ní první vzedmutí provádí.
„Povedl se mi jeden závod a od té doby se vezu na vlně,“raduje se. „Hlava dělá moc. Teď vím, že jsem schopná dobře zastřílet a že mohu s těmi nejlepšími i jezdit na trati. Rázem mi připadá všechno o pořádný kus jednodušší.“
Trenér Zdeněk Vítek stojí u trati v Ruhpoldingu, na které se před chvílí tak statečně rvala, a ve tváři má výraz velmi spokojeného muže. „Vždycky to ve Verče bylo. Jen měla loni zlej rok,“připomíná.
Silné trio českých mužů Moravec, Krčmář, Šlesingr už opět kolektivně atakuje pozice v Top 10. Naposledy na ně vystoupal v hromadném závodě osmý Šlesingr, jen desetiny vzdálen od pátého místa. „Že je pokaždé v závodě nejlepší někdo jiný z těch tří našich kluků, je jen dobře,“soudí jejich kouč Michael Málek.
Ženy už mají doladěnou i sestavu olympijské štafety. Kvarteto Jislová, Davidová, Puskarčíková, Vítková doběhlo v sobotu šesté.
Jistě, nejde o souvislou šňůru medailových umístění jako v minulosti v podání Gabriely Koukalové. Ale podstatné je, že už zase přicházejí. Atmosféra v týmu se prozářila. „Ta pochmurná nálada byla v prosinci nakažlivá a přenášela se z jednoho na druhého,“uvědomuje si Šlesingr. „Tak teď bychom měli přenášet tu pozitivní.“
Pokaždé, když si biatlonisté pustí v televizi stanici Eurosport, číslo v horním rohu obrazovky jim odpočítává čas do her v Pchjongčchangu. Zbývá posledních 25 dnů. „Ty jo, už je to vážně blízko,“říká Krčmář.
Najednou jim však i to číslo připadá mnohem sympatičtější než ještě před měsícem.
Jsem moc ráda, že se mi zase daří a že výsledky jsou, jaké jsou. Forma stoupá. Veronika Vítková třetí biatlonistka ve včerejším závodě s hromadným startem