EU oznámila plastovou revoluci
Evropská unie, jeden z největších producentů plastového odpadu, chce jít příkladem a do dvanácti let vyrábět a používat pouze recyklovatelné plasty. BRUSEL Až dosud to fungovalo tak, že většina vytříděného plastového odpadu se z Evropské unie odvezla do Číny, kde se tak či onak zpracovala nebo znovu použila. A to, co se neodvezlo, tak se spolu s dalším odpadem často vysypalo do moře.
Jenže tak to už dál dlouho fungovat nemůže, protože důsledky pro životní prostředí jsou nedozírné. „Naší prioritou je zabránit používání plastů na jedno použití. Těch plastů, které se vyrobí za pět sekund, použijí na pět minut a u nichž trvá pět set let, než se rozloží,“řekl v rozhovoru pro skupinu evropských deníků místopředseda Evropské komise Frans Timmermans.
„Nezměníme-li způsob, jakým vyrábíme a používáme plasty, bude do roku 2050 v oceánech víc plastů než ryb,“dodal místopředseda Evropské komise při představování nového akčního programu „Unijní plastové strategie“. V něm se na křídovém papíře líčí, jak dál v EU s umělými hmotami.
Unii k vytvoření celoevropského plánu, jak nejen omezit spotřebu plastů, ale hlavně zajistit, aby se především pro běžnou každodenní spotřebu vyráběly umělé hmoty buď recyklovatelné, nebo v životním prostředí lehce rozložitelné, vedla i změna v přístupu Číny. Ta od letošního roku zakazuje dovoz většiny odpadu z ciziny. Plasty oficiálně vyvážené z Evropy do Číny na recyklaci budou teď zůstávat v Unii. A tak vznikl problém, co si s nimi počít.
Do Číny, která dosud fungovala jako největší zpracovatel odpadu z rozvinutých průmyslových zemí světa, se ročně dovezlo 7,3 milionu tun plastového odpadu. Recyklovalo Důsledek
se tam 87 procent plastu, který se podařilo v Unii vytřídit.
EU nyní čeká úkol postavit nové recyklační kapacity, které by nahradily výpadek vzniklý ukončením vývozu odpadu do Číny. Současně je třeba najít způsob, jak na jedné straně omezit spotřebu plastů a na druhé straně pak vyvinout a začít vyrábět v přírodě rozložitelné a kompostovatelné umělé hmoty. Unie proto podpoří výzkum a vývoj nových druhů plastů, které budou ohleduplnější k životnímu prostředí. Na tento účel, společně s hledáním lepších způsobů recyklace, plánuje EU vynaložit v příštích letech ze společného rozpočtu 100 milionů eur, tedy asi dvě a půl miliardy korun.
Bruselská Komise však odmítla návrhy na represivní opatření, která prosazoval unijní komisař pro rozpočet Günther Oettinger. Podle jeho návrhu by byly plastové výrobky po celé Unii zatíženy novou unijní daní.
Přestože se německému eurokomisaři nepodařilo pro odpor dalších členů Komise návrh prosadit, stále se této ideje nevzdává. Usnesení Komise, že „prozkoumá možnosti opatření fiskální povahy na evropské úrovni“v souvislosti s plasty, označil eurokomisař za podporu pro svůj nedávný návrh.
Jako vějičku pro členské státy EU, které se budou návrhem na „plastovou revoluci“nyní zabývat, nadhodil Oettinger to, že výnosy plastové daně by nešly jen do unijního rozpočtu, ale i členským zemím. Je proto možné, že se zdanění plastů přes jednání premiérů a prezidentů osmadvacítky ještě vrátí do hry.
Evropané ročně vygenerují dvacet pět milionů tun plastového odpadu, ale k recyklaci se ho shromáždí méně než třicet procent.
Plasty tvoří pětaosmdesát procent odpadků na evropských plážích. V seznamu nejčastějších „plážových odpadků“figurují igelitové tašky, krabičky na jídlo, umělohmotné příbory nebo kelímky. Evropská komise chce omezit používání právě těchto jednorázových výrobků. A to velkou informační kampaní, která by přesvědčila Evropany, aby se jim vyhýbali, kdykoli to bude možné.
Velkou neznámou jsou pak mikroplasty používané často třeba v kosmetice. Vyskytují se už téměř všude v životním prostředí a jejich vliv na člověka není jasný. Komise ale preventivně doporučuje výrobu „primárních mikroplastů“zakázat a omezit i likvidaci plastů v moři, která vede k vytváření „sekundárních mikroplastů“. Z vody se totiž dostávají do potravin, třeba přes maso ryb.