Pozor na rýžové koláčky „zabijáky“
Tradice
Rýžové koláčky, které se tradičně podávají při oslavách japonského nového roku, jsou velice chutné, ale také dosti nebezpečné. Obzvlášť pro seniory a děti. Platí zlaté pravidlo: Žvýkej, žvýkej, a do třetice: žvýkej!
Jsou kulaté, sladké a občas i smrtící. Všichni, kdož je ochutnali, se shodují: je to opravdová delikatesa. Proč tedy mají tradiční japonské koláčky moči – nejspíš poněkud přehnanou – pověst mlčenlivého zabijáka? Je to jednoduché – díky neuvěřitelně lepkavé struktuře způsobuje tato pochoutka nejvíc případů udušení ze všech potravin v Japonsku. Stačí trocha nepozornosti a je tu problém.
Jen během letošních novoročních svátků zemřeli v zemi při pojídání rýžových koláčků moči dva lidé. Několik dalších mělo namále.
Loni si pochutina vyžádala devět životů, dalších 128 strávníků skončilo v nemocnici.
Obvykle mají potíže starší lidé – podle statistiky v japonském listě Asahi Šimbun až 90 procent těch, kteří museli být hospitalizováni, jsou lidé starší pětašedesáti let. Mnohdy nemají všechny zuby, ale zarputile si novoroční koláčky nechtějí nechat ujít. Lepkavá konzistence rýžového pečiva způsobuje, že sousto snadno uvázne v krku a člověk se může udusit. Příprava
Japonci přitom velmi dobře znají zlaté pravidlo pro pojídání moči: pečlivě rozkousat a žvýkat. A zase žvýkat. Největším prohřeškem – prý téměř návodem k sebevraždě – je snaha pečivo spolknout vcelku.
Úřady přitom každoročně před svátky nabádají, aby si lidé koláčky před pojídáním rozkrájeli. Pohotovostní služby dávají lidem ještě jednu bizarní radu, jak si provizorně pomoci, když není lékař nablízku.
Je prý nutné přichystat si k ruce vysavač, a pokud se někdo dusí, je třeba ho zklidnit a jemně mu k ústům přitisknout hadici zapnutého přístroje.
„Nechápu, proč je nedělají menší,“rozhořčoval se na internetu jeden Japonec. To však nejde, tradice je zkrátka tradice. Už vůbec pak nemohou uspět občasná volání po zákazu moči.
Koláčky moči jsou v zemi vycházejícího slunce paradoxně považovány za symbol dlouhověkosti. Těsto na ně se získává z rýže, která se nejprve nechá přes noc namočená, pak se provaří, následně roztluče mohutnými dřevěnými palicemi v tradičních moždířích usu a pečlivě promačká.
Vzniklá lepkavá hmota či pasta se upraví do tvaru koláčků, které se následně uvaří nebo upečou. Tato obřadná příprava koláčků, jež má přesně dané postupy, se nazývá močicuki. Moči se plní nejrůznějšími náplněmi, mimo jiné i zmrzlinou. Nebo naleznete uvnitř příjemné překvapení, zahradní jahodu.
Používá se také k výrobě různých druhů cukrovinek, ochucuje se a barví. Většinou se však v rodinách vaří zeleninové vývary, v kterých se koláčky ohřívají.
Vše výše uvedené platí. Nicméně to neznamená, že pokud se vám poštěstí navštívit Japonsko na novoroční svátky a dají vám ochutnat koláčky moči, v panice byste před nimi měli prchnout.
Koneckonců kůstka z nám všem dobře známého vánočního kapříka se také občas někomu nepříjemně vzpříčí v krku, ale nikoho nenapadne dát kvůli tomu nebohé rybě navždy sbohem.