Dva Trumpové v roce 1

Jednoho Trumpa nám média nastrkují jako chaota. Ten druhý dost úspěšně mění USA.

Donald Trump je rok prezidentem a co na to Amerika? Zkoumá, kolik Trump měří. Uplynul rok a jsme pořád ve stejně banální a absurdní řece. Zásadní otázka národní bezpečnosti: Kolik opravdu měří prezident Trump? Je to 190 centimetrů, nebo jen 188?

Podtext: Trump nám opět odporně lže.

Kontext: Trump byl minulý pátek na výroční zdravotní prohlídce ve vojenské nemocnici a jeho přidělený lékař viceadmirál Jackson oznámil i to, že Trump měří 190 centimetrů a váží bez pár deka 108 kilo, což znamená, že se ještě těsně vešel mezi lidi s nadváhou.

Polovina Ameriky, která nemůže Trumpa ani cítit, vykřikla: Faul! Stejně jako si je jistá, že volby Trumpovi vyhrál Putin, je skálopevně přesvědčená, že Trump a lékař lžou. Trump musí být menší a úmyslně si nechal přidat, protože kdyby měl o ty dva cenťáčky méně, už by spadl do kolonky obézních.

Není to jen přechodná vlnka: zrodilo se přímo konspirační hnutí, řeší to i média jako The Washington Post, Time, CNN či New Yorker. Porovnávají se fotky Trumpa s jinými lidmi a přepočítává se výška, kontroluje se starý Trumpův řidičák, ukazují se svalnatí fotbalisté se stejnou výškou a váhou, aby se před národem odhalila ta strašlivá lež z Bílého domu. Jde o to, nachytat Trumpa, že podvádí USA.

Ano, uplynul rok a jsme pořád ve stejné řece. Prvních dvanáct měsíců ukázalo zcela zásadní věc: Existují dva Trumpové. My však známe jen toho, kterého nám nastrkují.

Je jím Trump, jak ho líčí média. Neschopný, prolhaný, infantilní a možná i dementní muž, který se celé dny jen válí u televize.

Tím druhým je Trump, který za kulisou mediálního balastu postupně přeorává Ameriku, celkem úspěšně plní volební sliby a zemi se pod ním daří nečekaně dobře.

Je to nejignorovanější zpráva dnešní Ameriky.

Není na ni totiž čas ani místo a taky se nehodí do médii svědomitě krmeného obrazu zkázy, utrpení, amatérismu, špatně skrývaného rasismu, zavilosti, malosti a mrazu, který přichází z Bílého domu.

Není pochyb, že Trump sám tomu nahrává, protože s gustem vletí do každé banální řeže.

A tak nakonec není místo na fakta, která jsou ovšem docela zajímavá. Tady jich pár je. Ekonomika: Burza během Trumpova prvního roku udělala sedmdesátkrát rekord a Dow Jonesův index vyrostl o šest tisíc, což je poprvé v historii. Ekonomika roste o příjemná tři procenta a spotřebitelská důvěra, která je měřítkem optimismu, je nejvyšší za 17 let. Penzijní a další fondy tuční. Ne že by to byla přímo Trumpova zásluha, ekonomika vždy skáče jako na trampolíně a teď je zrovna na cestě vzhůru. Ale Trump rozhodně způsobil ekonomickou dobrou náladu. Zaměstnanost: V podstatě mají USA plnou zaměstnanost, čtyři procenta nezaměstnaných je nic. Islámský stát: Už fyzicky neexistuje. IS přežíval, protože se s ním nebojovalo, a mohl žít i dnes. Ale Trump udělal prostou věc: povolil generálům uzdy a nechal je dělat, co uznali za vhodné. Jen jim řekl, aby se chovali zase jako vojáci. Pravda, něco taky udělali Rusové. Daňová reforma: Trumpův největší legislativní zářez, velké americké zemětřesení. Něco takového tady nebylo od dob Reagana. Ten na to však čekal šest let. Trump to měl v kapse za necelý rok. Firmy si mnou ruce, daně jim spadly o třetinu, což se má projevit i v peněženkách zaměstnanců. Migrace: I když jeho řeči rozpalovaly americké liberály doběla, splnily účel a dobře nahradily zeď, kterou na hranicích s Mexikem zatím nestaví. Počet ilegálních přechodů jižní hranice se snížil o 41 procent. Soudce Gorsuch: Hladce prosadil konzervativního soudce Neila Gorsucha do Nejvyššího soudu, k tomu protlačil víc než třicet dalších konzervativců v taláru. To mají nadosmrti, čímž Trump na pár desetiletí změnil soudní systém tak, aby jeho duch vyhovoval republikánům. Češi to těžko pochopí, ale pro americký systém je to zcela zásadní věc. Deregulace: Trump začal rozebírat systém předpisů a zákonů, jimiž Barack Obama rád vybavoval Ameriku pro jakoukoliv příležitost a které jí podle Trumpa naopak ztěžovaly volné dýchání. Ten se chlubí, že na každé nové pravidlo zrušil 22 starých. NATO, Jeruzalém atd.: Svět je kapitola sama pro sebe, ale za zmínku stojí tři věci, které ukazují pragmatický přístup příchozího zvenčí, který myslí víc jako byznysmen než politik. Trump lusknutím prstů přinutil členy Aliance, aby brali vážně své závazky a přisypali peníze na vlastní obranu. Jeruzalém je učebnicový příklad Trumpova přístupu: čtyři prezidenti slibovali, že ho uznají jako hlavní město Izraele, ale pak se k tomu neznali, udělal to až on. Prostě se nechoval jako nadporučík Lukáš („Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět.“). Taky chtěl zkusit jinou cestu, když tahle byla zasekaná. A pak je tady jeden detail, který zapadl: celkem vtipně rozšířil asijsko-pacifickou zónu a přejmenoval ji na indicko-pacifickou. Proč? Tím, že do pytle, v němž se prý tvoří budoucí těžiště světa, strčil Indii, jež leží mimo Pacifik, zkouší zabránit tomu, aby Asii dominovala Čína. Možná to vyjde, možná ne, ale je to rozhodně čerstvý pohled na věc.

Samozřejmě Trump udělal tisíc věcí špatně: zcela dětinsky si naběhl reakcí na smrt demonstrantky v Charlottesville, amatérsky rušil Obamacare, aniž měl náhradu, vybral si špatné lidi, jako byli Michael Flynn a Steve Bannon, zbrkle vydával nepřipravené dekrety a pak o ně musel válčit se soudy. To vše mělo velkou publicitu, nechme to teď být. Je tady totiž jiný problém.

Americe se daří dobře ekonomicky, takže Trump by měl být celkem oblíbeným prezidentem. Je však nejméně populární ze všech. Po prvním roce ho schvaluje jen 37 procent lidí. Žádný předchůdce na tom nebyl tak hrozně.

Mohou za to dvě věci. Média a jeho styl.

Trump nastoupil nepřipravený. „Myslel jsem, že to bude lehčí,“řekl. Jeho prezidentství místy připomínalo zmatek a po sebevědomé inauguraci se zdálo, že se mu věci drolí pod rukama. Příchod připomínal nepřátelské převzetí firmy, jejíž zaměstnance si nemusí získávat na svou stranu: neobtěžoval se vysvětlováním svých kroků, rozhodně na to nestačily ranní twitterové salvy.

Jeho Bílý dům byl chaotický, ztrácel

energii malichernými spory, které sám vyhledával. Nedokázal oddělit vládnutí od odrážení obvinění. Jeho první rok je nepřetržitý seriál krizí, které často sám vyvolává. Připustil, aby se veřejný prostor vyplnil hloupostmi, z nichž média a opozice udělaly hlavní agendu USA, protože řada novinářů a politiků bere jeho prezidentství jako nějaký omyl, který musí napravit.

Organizace Media Research Center spočítala, že zprávy televizí CNN, ABC a NBC o Trumpovi jsou z více než 90 procent negativní. Běžné jsou titulky typu První rok Putina v Bílém domě. Problém je, Jaký golfista, takový prezident?