Klášter vznikl v místě břevna na prameni

Vysvěcení Břevnovského kláštera bylo před 1 025 lety dílem biskupa sv. Vojtěcha. Šlo zřejmě o poslední významný akt jednoho ze zemských patronů ve vlasti. BŘEVNOV U břevna položeného na prameni potoka Brusnice se podle legend sešel na sklonku 10. století kníže z rodu Přemyslova Boleslav II. a český duchovní, biskup Vojtěch. Zrodil se tak název lokality, kde se k nebi vztyčily zdi chrámu a konventu benediktinů.

Okolnosti, vedoucí ke vzniku proslulého kláštera, však byly ve světle historických pramenů poněkud střízlivější. Vzdělaný, ambiciozní a duchovním reformám nakloněný biskup Vojtěch ze Slavníkovského rodu se za svého působení v roli pražského biskupa mnohokrát tvrdě střetl s realitou raně středověkých Čech – země, kde se nová, mělce zakořeněná křesťanská víra prolínala se starým světem pohanských bůžků a zvyků. Zvláště to platilo tam, kde ještě nestály křesťanské svatyně a kde chyběla s nimi spojená duchovní péče. A to se týkalo notného kusu Čech.

Biskup chtěl napravit chybující svět, v němž žil, jenže ten na to nebyl příliš nachystán. Vojtěch brojil proti kněžským manželstvím, konkubinátu, požadoval dodržování nedělí a svátků. Kázal i proti obchodu s křesťanskými otroky. Reformním duchem prodchnutý Vojtěch si tak znepřátelil mocné muže své doby, bojovníky obklopující kamenný knížecí stolec stejně jako špičky duchovenstva.

„Vystupoval s jistým nedostatkem smyslu pro realitu a neschopností dosahovat cíle taktickým manévrováním,“popsal situaci historik Petr Charvát. Vojtěch situaci v roce 988 řešil rezignací na pozici českého duchovního pastýře a odchodem tam, kam ho vedly duchovní zájmy, do Itálie. Pobyl v proslulém benediktinském opatství v Monte Cassinu a krátce i ve Valleluce. Nakonec vstoupil do konventu sv. Bonifacia a Alexia na římském Aventinu.

Čechy zatím zmítala krize, prohloubená smrtí zastupujícího biskupa Volkolda, duchovního i schopného internisty, který vyléčil stárnoucího knížete Boleslava II. z následků mozkové mrtvice. „Do Říma proto bylo vypraveno poselstvo, které mělo přimět Vojtěcha k návratu,“uvedla historička Barbara Krzemieńska. Za Vojtěchem se vypravil jeho vychovatel Radla i bratr knížete Boleslava II., zřejmě Kristián (Strachkvas). České elity svatosvatě slíbily svou nápravu a biskupa přemluvily k návratu.

S Vojtěchem se na cestu přes Alpy vydala i dvanáctka mnichů v čele s Anastasiem, předurčeným prvním opatem břevnovským.

Podle legend Vojtěcha nepotěšilo, co jako první v Čechách zahlédl: nedělní trh. Tedy nešvar, proti němuž bojoval. Nicméně dočasná politická spolupráce s Boleslavem II. fungovala dobře, důkaz představuje založení Břevnovského kláštera v lednu 993. „Založen byl ke cti Matky Boží, svatého Benedikta a svatých Bonifacia a Alexia,“popsal kronikář Bruno z Querfurtu. První obyvatelé kláštera osídlili nejprve dřevěné provizorní budovy. Jejich život určovala řehole sv. Benedikta pravidelným rytmem liturgie a práce, odtud známé heslo „ora et labora“– modli se a pracuj.

Rozkvětu kláštera se Vojtěch nedožil. Slavný konvent

V roce 994 opustil Čechy definitivně, nejprve zamířil do milovaného Říma, posléze k Baltu, do pohanských Prus, kde nalezl mučednickou smrt. Opat Anastasius odešel dva roky po Vojtěchovi, nový domov nalezl v Uhrách.

V dřevěném provizoriu žili břevnovští mniši až do poloviny 11. století, do éry opata Meginharda. Klášter pak získal mocného mecenáše, vnuka Boleslava II., knížete Břetislava I., přezdívaného český Achilles. „Od poloviny 11. století tvořil areál kláštera trojlodní románský chrám s východní kryptou, nad ní situovaným chórem, na nějž západním směrem navazovala hlavní chrámová loď. Tu zakončovala předsíň a pravděpodobně dvojvěží,“popsali románskou podobu historici.

Na přelomu 13. a 14. získal areál gotickou podobu a zažíval dobu největšího rozkvětu. Devatenáctý opat Bavor z Nečtin svěřenou komunitu na počátku 14. století provedl neklidnou dobou po vymření Přemyslovců a v časech nástupu Lucemburků na český trůn. Z Bavorovy doby lze dodnes nalézt na západním okraji studnu Vojtěšku. Další gotické fragmenty odkryli archeologové. Jde například o chór, kaple a části jižního dvojlodí.

Sto let po Bavorově vládě na Břevnov dolehly zlé časy. Na jaře 1420 komplex vyrabovali husité a konvent se ocitl na pokraji zániku. Zmrtvýchvstání se klášter dočkal na přelomu 17. a 18. století, za vlády opata Tomáše Sartoria a jeho nástupce Otmara Zinkeho. Benediktinští představení si ke zvelebení kláštera vybrali nejlepší tvůrce, stavitele, malíře či sochaře barokní Prahy a Čech: Kryštofa Dientzenhofera, jeho syna Kiliána, Petra Brandla, Karla Josefa Hiernleho a další.

„Výsledkem přestaveb se stal jednolitý barokní komplex. Chrám byl vystavěn jako malebně zvlněná sálová architektura, založená na systému protínajících se elipsoidů. Představuje jedno z vrcholných děl českého baroka,“popsal ústřední svatyni kláštera historik umění Emanuel Poche. S kostelem souvisí barokní budova konventu a prelatury. Konvent má uprostřed dva dvory, okolo nichž obíhá ambit.

Za vlády reformátora Josefa II. hrozilo Břevnovu zrušení a sekularizace, tomu zabránil opat Stephan Rautenstrauch. Policejní likvidaci ale klášter neunikl v roce 1950, kdy jej spravoval šedesátý opat Anastáz Opasek. Ten byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. Benediktini a Opasek se do své rezidence vrátili až po roce 1990.