Nejhorší ze všeho je fraktura mozku
Místo zábavy si Denisa Allertová zvolila tenis. Už nelituje.
Je mezi šestnácti
Lehké strniště na jeho tváři není v časech módních vousů ničím mimořádným, Jan Příhoda si i tak musí zvykat. „Celý minulý rok jsem chodil nahladko,“říká. „Ale když Denisa vyhrává, neholím se. Snad mi to ještě chvíli vydrží.“
Na strojek nemohl sáhnout už od minulého čtvrtka, kdy Denisa Allertová vstoupila do kvalifikace Australian Open. Bez velkých očekávání. Spíš s rozpaky. „Zdálo se mi, že není dostatečně připravená, proto jsem sem ani nechtěl letět. Ona mě přesvědčila – a já jí za to děkuju,“říká tenisový kouč.
Přitom 24letá Allertová je v Melbourne českým objevem. Už má za sebou šest duelů a šest výher, neztratila set. Po životním úspěchu se poprvé dostala do 4. kola grandslamu, v neděli nastoupí proti světové čtyřce Svitolinové. Finančně si zajistila sezonu, vrací se do stovky.
Klíčovým mužem je právě Příhoda, skromnou slečnu vede od jejích 15 let: „Je jako moje třetí dítě. S její mamkou jsem hrával ligu. Když tady občas kolem vidím ty manýry, těší mě, že Denisa je fajn, normální holka.“A taky už úspěšná.
Klíčové je, že je zdravá. Příhoda pak přidává svérázný, ale v ženském tenisu platný vtip. „Jeden kolega se mě před lety ptal, jestli vím, jaké je nejčastější zranění na ženském okruhu. A říká: fraktura mozku,“líčí. „Postihne to každou, postihlo to i Denisu. Hlava jí nefungovala, to se ale od podzimu změnilo.“
Allertovou trápily i všelijaké zdravotní obtíže a přiznává, že se jí kolikrát nechtělo na trénink. „Nejen jako dítěti, ale občas i teď,“říká. Výsledky, on-line reportáže a ohlasy na sport.idnes.cz.
„Vidíte kamarády, kteří se na tenis vykašlali, protože je víc táhl jiný život. Diskotéky, volný čas a zábava. Občas mi bylo líto, že jsem místo toho musela jít na trénink nebo na turnaj. Zvažovala jsem, jestli je tenis to pravé.“
A vida. Na velkém kurtu Margaret Courtové najednou rozdává pozápasový rozhovor v angličtině. Raduje se v melbournské výhni z postupu mezi 16 nejlepších. „Byly to oběti, ale vybrala jsem si dobře. Díky bohu,“zářila Allertová. Příhoda pak oceňuje, že už se nehroutí z velkých jevišť: „Ví, že když zatuhne, chleba levnější nebude.“
Tedy že se může i prohrát, pokud uděláte maximum. „Nechci teď dělat chytrého,“odmítá kouč euforii. „Ale je to selská věda. Mám ověřené, že žádné řeči ani hlasité výkřiky nepomůžou. Jen mlčet a makat. Každá k tomu musí dospět.“
Tento přístup si otestoval již dříve u Lucie Hradecké. „Byla to holka kolem 250. místa a taky jsme se dostali do stovky,“říká. „Sám se tím řídím celý život. Když dostanu ránu, otřepu se. A jdu dál.“
S Allertovou jeden čas schytávali direkty odevšad. Tolik trablů, tolik komplikací – a najednou je výhled čistý jako modré australské nebe. „Denisa hraje dobře, relativně ji nic nebolí. Cítím, že sílu pořád má,“říká Příhoda.
I na Svitolinovou? Teoreticky ne. Teoreticky ale taky vůbec neměla do Melbourne odletět. „S tím, jak hraje, může být nebezpečná pro kohokoli,“věří trenér. „Hráčky z desítky už dokázala porazit. Když jí to sedne, je zdravá a funguje jí hlava, má strop vysoko.“ Ukazoval cestu