Extraligoví králové: Jsme na vrcholu
Podmanili si extraligu. A v únoru spolu pojedou na olympiádu. Milan Gulaš a Tomáš Mertl.
Plzeňská síla
Jeden je nejproduktivnějším hráčem a zároveň nejlepším nahrávačem, druhý zase nejlepším střelcem. V hokejové Plzni se zrodila hvězdná dvojka. „Minimálně podle zájmu médií v posledních dnech to tak opravdu je,“smějí se parťáci, kteří se znají už od základní školy.
Příjemné to je. Jak pro koho. Já na to moc nejsem. Teď se to sešlo. Nominace na olympiádu je velká věc. Už 14 dní před nominací se všechno omílalo, proto jsme se snažili tlumit tlak – rozptyluje od hokeje.
Proto jsem na Tomáše tlačil celé léto, aby šel se mnou do Plzně. Moc dobře ho znám a vím, co je to za hráče. Vyhovíme si, oba víme, co od sebe očekávat, to je důležité.
Já to vidím stejně a zpětně jsem rád, že jsem se rozhodl pro Plzeň. Čísla mluví za všechno, navíc je tým první. Teď ještě ta olympiáda, takže si nemůžeme stěžovat.
Hodně, jde nám to a díky tomu máme na ledě dost prostoru. Všechno do sebe zapadá.
Já doplním, že to není jenom o hokeji, ale i o tom, že tu je člověk spokojený. Klub šlape, lidi okolo tomu rozumějí, máme výbornou partu, což je důležitý faktor. A rodiny jsou tu spokojené, i to pomáhá, abyste podal stoprocentní výkon. Vždycky mě všichni pasovali na střelce, ale já raději nahrával. Góly samozřejmě potěší, to je jasné – užíváte si to s fanoušky, pomůžete týmu, ale já hru rád tvořím. Zkušenosti přibyly, určitě jsem se posunul. Jsem v nejlepším věku, asi to je fakt vrchol. Rozhodně. Zpětně si uvědomuju, že jsem byl ještě mladý kluk, a oni mě brali. Byť se nám v přípravě před sezonou nedařilo. Stráča mi důvěřoval a vyplatilo se. Vždycky vám strašně dá, když hrajete s takovými plejery. Můžete se od nich každý den učit, sledujete na tréninku, co dělají, jací jsou profíci, jaké mají rituály. Teď se do podobné role dostáváme my a také se budu snažit pomáhat mladším. Dokonce bych řekl, že je to povinnost.
U mě velkou. Hrál jsem tu a věděl, jak to tu funguje, jak tu nahlížejí na hokej. Už při odchodu do KHL jsem říkal, že se vrátím do Plzně, pokud nebudou Budějovice, odkud pocházím, v extralize.
Člověk musí při vybírání angažmá zvažovat i tohle. Vždycky je lepší, když máte v klubu osobnost, která toho tolik dokázala. Hodně, samozřejmě. Většinu sezony jsme nahoře, takže chceme udělat úspěch. Jenže víme, že play-off bude úplně něco jiného. Týmy se budou připravovat jinak. Ale my taky. Chceme co nejvýš.
Máme velice zkušené mužstvo a dost hráčů, kteří vyhráli spoustu titulů. Kabina je zdravá, nikdo se neuspokojil s dosavadními výsledky. Já před sezonou tajně doufal, že by to takhle mohlo fungovat. Všichni nás pasují na titul a já nechci říct, že ne. Tohle jsme chtěli, kvůli tomu jsme tři měsíce v létě dřeli jako koně. Je potřeba se začít připravovat na play-off.
Od toho tu máme osobnosti jako Martin Straka, které zakročí, jakmile uvidí náznak uspokojení.
Máme nějakou roli v týmu a víme o ní. Trenér od nás čeká góly a posílá nás na led v důležitých chvílích. Vůbec bych se toho nebál.
Člověk si užívá, že má takovou pozici v týmu, spíš je to pozitivum než stres. Tohle každý hráč chce.
A kdyby se nám nedařilo, tak kvalitních hráčů je v týmu dost. I to je síla našeho mančaftu.
Musím tedy říct, že Mertlík byl Pepův oblíbenec, zatímco já dostával kouř. Proč? Protože jsem byl... Jak bych to řekl... Hovado.
Uměl se postavit. Byl takovej vzpurnej.
Měl jsem svoji hlavu, byl jsem namistrovanej. Proč to neříct, já to o sobě vím. Dneska bych jako trenér takového hráče vůbec nesnesl.
Dával mi slušnou čočku. Ale i to mi pomohlo, protože jsem se naučil hrát pod tlakem už jako mladý. Když jsem pak šel jinam, tak jsem se tolik neroztřásl. Na tohle si musí každý přijít sám. Pomáhají tomu zahraniční angažmá, všechno si pomalu srovnáváte v hlavě a dojdete k tomu. Někdo to zvládne hned v osmnácti, někomu to trvá déle.
To je dobrá otázka. Je to asi v detailech. Já byl dvakrát na MS jako náhradník a dvakrát nebyl zapsaný na soupisku. Třikrát jsem byl na kempu... Vždycky jsem to měl na hraně. Asi se trenérovi hodil do skladby týmu jiný hráč. Nikdy jsem se nechtěl vzdávat, i když jsem se někdy cítil fakt blbě, protože dřete, ale už poněkolikáté to nevyjde. O to mám teď větší radost z olympiády. Hrozně si toho vážím.
Já se k mistrovství ani nepřiblížil. Vždyť já byl do téhle sezony jen na jednom turnaji. I proto jsem s olympiádou nepočítal – pan Jandač říkal, že chce zkušené hráče.
Mě zajímali Švédové, protože ty kluky znám. Se dvěma jsem hrál, tak jsme si napsali. Mají hodně zkušený mančaft, dost starších hráčů, takže podobná strategie jako u nás.
Nemají známé hráče, ale bude to silný výběr. Podívejte se na jejich statistiky a zjistíte, že jsou to velice zkušení hráči. Vím, jak je těžké dostat se do NHL, a tihle kluci tam klidně mohli hrát, jen neměli štěstí. Tak odešli do Evropy. Jsou to všechno tahouni ve svých týmech jak v KHL, tak ve Švýcarsku.
Takhle bych to nechtěl říkat, na to je brzy. Samozřejmě tam pojedeme s tím, že chceme udělat úspěch, to je jasné. Tím, že chybějí hráči z NHL, má šanci na medaili víc týmů. Zápasy budou velice vyrovnané, budou rozhodovat detaily a vůle něco dokázat. Věřím, že máme mančaft, který s tím dokáže pracovat. Věřím, že uspějeme.
Nevidím to tak černě, jak se říká. Dvacítka odehrála dobrý turnaj. Talenty máme, vždycky jsme je měli, jenže je potřeba se zamyslet nad jinými věcmi. Ale to by bylo na dlouhé rozebírání. Věřím, že útlum nic neznamená a že se to otočí.
Podívejte, jak se dva české týmy dostaly do semifinále Ligy mistrů. Extraliga je kvalitní soutěž, je zbytečně podceňovaná.
Proti Švédsku, kde jsem odehrál čtyři sezony, je rozdíl v systému. To je evidentní. Tam se hraje defenzivně, zatímco extraliga je ofenzivní a technická. Je snazší dávat góly. Extraliga je opravdu podceňovaná. Vždyť se v Lize mistrů mezi čtyři nejlepší nedostal jediný švýcarský nebo německý klub.