Kevin, německý student, který otřásl Merkelovou
Nakonec mohl kariéru německé kancléřky ukončit politický panic, šéf mladých v SPD. Je mu 28 let. BONN Ještě před pár týdny o něm nikdo neslyšel.
Ještě před pár měsíci se taky vykládalo, že Angela Merkelová je na vrcholu a nikdo ji ani po dvanácti letech u moci nemůže svrhnout.
A najednou tady je Kevin Kühnert, osmadvacetiletý vysokoškolák: politický panic, který by mohl ukončit kariéru zdánlivě nezničitelné a nenahraditelné německé kancléřky.
Taky by stejným úderem mohl setnout i šéfa německé SPD Martina Schulze, poněkud náhodného a od života odtrženého předsedu vlastní strany.
Kühnert je od listopadu šéfem Jusos, Mladých socialistů, organizace sociálnědemokratického dorostu. Je velmi levý a velmi chytrý.
Teď vedl vzpouru proti tomu, aby se SPD dala do velké koalice s konzervativci Angely Merkelové.
Sociální demokraté o tom rozhodovali včera na sjezdu a už dopředu bylo jasné, že pokud by nakonec řekli ne, poslali by tím Německo do politického maelströmu.
Zemi by jako jedna ze dvou špatných možností zbyly první předčasné volby v poválečných dějinách.
Druhou špatnou možností je menšinová vláda, rovněž první v dějinách Spolkové republiky.
Obojí by znamenalo těžkou porážku tamní politiky. Zřejmě i konec pro Merkelovou a Schulze.
A celé tažení vedl v džínách a rozepnuté košili vytažené z kalhot Kühnert. Tenisky, skoro dětská tvář. Chlapecký a autentický protiklad Schulze. Vystudoval žurnalistiku a komunikaci, teď na univerzitě pokračuje politologií. Před kamerou je jako ryba ve vodě, mluví dobře, přesvědčivě a ze srdce. Řečnický talent, jeho věty jsou směsí Výzva v teniskách faktů, argumentů a vášně. Říká třeba, že nejde pořád běhat proti stejné zdi.
Tou zdí myslí velkou koalici s CDU/CSU, v níž sociální demokraté
Sjezd SPD Rozhodnuto: do koalice zvítězili strávili osm roků z posledních dvanácti let a tak se v ní utopili, že loni ve volbách dostali historicky nejnižší počet hlasů. Stali se jen podložkou, pasivním spolunocležníkem. Kdysi velké straně pustil „bludný kruh velké koalice“, jak to Kühnert nazval, osudově žilou.
Říká, že jít do ní znovu je příliš velký risk, který SPD už nemusí přežít. Velkou koalici vykládá tak, že se uskutečňovala politika Merkelové, jíž SPD trpně dělala ve vládě křoví, a proto přišla o voliče. Ti pochopili, že v Německu už neexistuje opozice, a utekli ještě víc doleva a doprava. Podobný masakr zažily strany levého středu napříč Evropou: příliš si vzaly za svou „postmoderní“neoliberální politiku svých rivalů z pravého středu.
Loni na podzim to po prohraných volbách uznal i Schulz a řekl, že SPD půjde do opozice.
Za pár týdnů však udělal salto, o němž si Kühnert a jeho mladí nadšenci myslí, že je to salto mortale.
Protože je Kühnert mladý, jeho názory – tradičně socialistické a jako vystřižené z příručky – působí idealisticky až naivně: práva pracujících, lepší platy, lepší sociální systém a penze. Jeho hlavní cíl je však očividně Merkelová: „Po dvanácti letech už nemůže najít partnery do koalice, měla by jít.“
SPD se podle něj nemá bát předčasných voleb. Právě toho se však vedení a poslanci bojí. Věří, že když Kühnert smete Merkelovou, strhne to i je. Strana by podle nich přišla o další čtvrtinu hlasů a propadla by se někam na úroveň AfD.
Všechno měl rozhodnout včerejší sjezd v Bonnu. Jusos měli zhruba sedminu hlasů, proti velké koalici s nimi byly i některé velké spolkové země. Berlín také. Prohráli.
Už dopředu toto drama poutalo, připomínalo boj mladých se starými i střet Davida s Goliášem. A v sázce byla i Merkelová.
Politický panic Kevin Kühnert dopředu řekl, že když prohraje, bude to jen ztracená bitva generační války, kterou povede dál.