... dlouho už mohou Češi a Češky volit?

Vpátek a sobotu budete mít znovu příležitost využít svého výsadního občanského práva, totiž možnosti jít svobodně volit. Až tak učiníte, vzpomeňte si, jak se museli naši předkové snažit, aby mohlo být v českých zemích v roce 1907 zavedeno všeobecné a rovné hlasovací právo – byť tehdy platilo jen pro muže.

Dívky a dámy musely být trpělivější, poprvé šly ke komunálním volbám v roce 1919 a až československá ústava z roku 1920 definitivně zakotvila, že ženy jsou politicky, sociálně a kulturně postaveny na roveň mužům, a náleží jim tudíž i volební právo. Jenže ono je to vlastně celé trochu složitější. Již roku 1873 totiž přiznal nový volbení řád číslo 41/1873 ženám v Rakousku-Uhersku právo volit, ovšem musely vlastnit velkostatek, platit daně a ještě volit prostřednictvím zástupce. Inu, nic moc...

Pídit se po tom, která bohatá statkářka svého volebního práva využila jako první, je marné, stejně jako už se nedovíme, kdo byla první česká volička.

Rozhodně je však známo, která Češka byla první českou poslankyní: Božena Viková-Kunětická. Poslankyní se stala v červnu 1912 poté, co vyhrála druhé kolo doplňovacích voleb do Českého zemského sněmu v obvodě Mladá Boleslav – Nymburk. „První žena poslancem na sněmu král. Českého!“radoval se na titulní straně časopis Ženský svět, protože Češi měli po Norsku a Finsku jedinou poslankyni v Evropě.

Nechme teď stranou Vikové vypjatý nacionalismus, antisemitismus a nenávist vůči Masarykovi, její volbou se stejně v české politice příliš nezměnilo. Český místodržící, kníže František Thun, jí totiž odmítl vydat volební osvědčení. Prý proto, že je poslanec obecně chápán jako osoba mužského pohlaví...