Andrea Nahlesová, jediný skutečný muž mezi šéfy SPD
V neděli to měla tvořící se německá velká koalice nahnuté. Až do chvíle, kdy k řečnickému pultu přišla Andrea Nahlesová a během sedmiminutového emotivního projevu rozhodla. BERLÍN Scházelo málo a Německo už bylo nasměrováno k předčasným volbám. Tím, kdo zásadním způsobem pomohl tomu, že sjezd sociálních demokratů (SPD) nakonec přece jen těsnou většinou souhlasil s vytvořením velké koalice s CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové, byla šéfka jejich poslaneckého klubu Andrea Nahlesová.
V projevu, z něhož dobrou polovinu odkřičela, se postavila těm delegátům SPD, kteří chtěli odmítnout velkou koalici s argumenty, že při sondážních jednáních na počátku roku dosáhla sociální demokracie příliš málo ústupků ze strany CDU/CSU.
Nahlesová, která si vzala slovo po vlažně přijatém projevu šéfa strany Martina Schulze, řekla, že jedinou alternativou velké koalice jsou předčasné volby, které nic dobrého nepřinesou.
„Nechceme nové volby. Nebojíme se voleb, ale bojíme se otázek našich voličů, kteří se nás na ty volby budou ptát,“varovala své oponenty v projevu, při němž emotivně bouchala do pultu. Podle Nahlesové je totiž představa většinové vlády SPD nebo levicového kabinetu po případných předčasných volbách iluzorní.
Argumentace spatra pronášené řeči zabrala. Nahlesová sklidila bouřlivé ovace a následné ocenění v podobě výsledku hlasování delegátů, kteří souhlasili s pokračováním jednání o velké koalici.
„Jediný skutečný muž mezi šéfy sociální demokracie,“ocenil Nahlesovou konzervativní deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, podle něhož Nahlesová „se místo stěžování si a nářku rozhodla chytit býka za rohy a se vší vervou bránit výsledky vyjednávání s CDU/CSU“. Německý tisk začal o Nahlesové spekulovat jako o levicové alternativě k Angele Merkelové či náhradě Martina Schulze v čele strany.
Sedmačtyřicetiletá rodačka z Mendingu u Bonnu pochází ze silně věřící katolické rodiny. Když jí bylo devatenáct, tak při maturitní zkoušce popsala své životní aspirace jako „hospodyňka, nebo kancléřka“. Vzhledem k tomu, že před sedmi lety zůstala po porodu dcery doma pouhých osm týdnů, vypadá to, že někdejší snahy o to, být hospodyňkou ustoupily oněm kancléřským ambicím.
Studentka germanistiky a politických věd vstoupila do SPD už na počátku vysokoškolských studií. Svou politickou dráhu zahájila jako předsedkyně Stoupá vzhůru Mladých sociálních demokratů (1995–1999). S výjimkou období 2002–2005 byla po celých dvacet uplynulých let poslankyní Spolkového sněmu. Ve straně patřila vždy k její levicovější části, a když se před více než čtyřmi roky stala ministryní práce a sociálních věcí, prosadila minimální mzdu, vyšší penze pro ženy v domácnosti nebo zvýšení invalidních důchodů.
Nahlesová, která předloni oznámila po šesti letech manželství rozchod s kunsthistorikem Marcusem Fringsem, se po loňských volbách stala vůbec první šéfkou parlamentní frakce SPD v Bundestagu.
Svůj pragmatismus projevila také v tom, že zatímco po volbách prosazovala spolupráci SPD s postkomunistickou Levicí, stala se na počátku letošního roku i podle svých protějšků zřejmě nejplatnější vyjednavačkou své strany o nové velké koalici s CDU/CSU. „Během sondážních rozhovorů byla Andrea Nahlesová tvrdou a věci znalou vyjednavačkou, která dokázala prosadit mnoho sociálních požadavků a zároveň vytvářet soulad uvnitř své vlastní strany,“ocenil Nahlesovou i o generaci starší šéf bavorské CSU Horst Seehofer.