„U profíků měl respekt“
Vminulosti ctil kreativitu a teď se obklopuje kreativními škůdci,“říká v rozhovoru pro MF DNES na adresu Miloše Zemana slovenský prognostik a zakladatel Veřejnosti proti násilí Fedor Gál.
Se současným českým prezidentem pracoval v osmdesátých letech. Dnes už v kontaktu nejsou. Mimo jiné kvůli rozdílnosti názorů a postojů.
Miloš Zeman začal po maturitě pracovat v účtárně závodu Tatra Kolín. Jeho spolupracovníci později vzpomínali, že ho toto zaměstnání nebavilo a k ostatním byl přezíravý. Nicméně díky praxi v tomto podniku získal po dvou letech doporučení k dalšímu studiu.
Do listopadu 1989 Zeman pracoval jako prognostik v různých organizacích. V letech 1990 až 1993 působil v Prognostickém ústavu Akademie věd, z něhož vzešlo několik porevolučních ministrů.
A také dva prezidenti – Václav Klaus a právě Miloš Zeman. MF DNES zjišťovala, jaký byl coby prognostik a jak ho prognostik Fedor Gál vidí dnes. Počátkem osmdesátých let. Dala nás dohromady spolupráce na metodologii prognózování s využitím matematických modelů sociálních systémů. Zní to učeně, ale bylo to fakt docela složité. Chtělo to tým a já byl v tom pražském na Sportpropagu asi jediný Slovák. Seznámil nás Josef Alan, skvělý sociolog a tehdy můj šéf na oddělení prognózování Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Miloš Zeman byl už tehdy značně sebevědomý a cesta, kterou v metodologii prognózování razil, se jevila jako perspektivní. Po letech prohlásil, že to byla slepá ulička. Pro mě ne. Hodně jsem se naučil. Zeman pracoval na prognostickém modelu československé tělovýchovy, který nebyl nikdy dokončen. Já na modelech práce a životní úrovně, které oba dokončeny byly. A oba šly vzápětí do šuplíku. Zeman nesporně pracant byl.
Spíše bych řekl, že v malé komunitě profíků z oboru požíval jistý respekt.
V neformálním kolektivu, který se scházel na Sportpropagu k diskusím, bylo hodně zajímavých lidí – filozofové, ekonomové, sociologové, matematici...
Kontakt jsme přerušili po Zemanově a mém vstupu do politiky. Po listopadu 1989 to bylo nedostatkem času, později rozdílností názorů a postojů. Hodnotil jsem ho jako výrazného poslance, lídra ČSSD a premiéra s viditelně rostoucím egem – v přímé úměře k zastávaným funkcím. Poté to byl zhrzený kandidát na prezidenta a jízlivě glosující důchodce na Vysočině. V současnosti špatný prezident a – jak se mi zdá – také zlostný a mstivý stařec. Já si ho pamatuji z osmdesátých let jako člověka, který ctil kreativitu. Jeho současný spolupracovníci jsou dle mého názoru kreativní v tom nejhorším slova smyslu. Řečeno stručně – jsou to kreativní škůdci.