Rokenrol mě nelákal, líčí jubilant

Zpěvák a textař Dušan Vančura oslaví 18. února dvěma koncerty v pražské Lucerně své loňské osmdesátiny. PRAHA K večernímu představení přibylo ještě odpolední od 14 hodin. O obě je velký zájem, blíží se vyprodání. „Určitě mají ještě lístky ke stání, sedadla jsou už myslím plná,“říká jeden ze zpěváků Spirituál kvintetu Dušan Vančura.

Bude to koncert hostů. Pozvání přijali Jarek Nohavica, František Nedvěd, Hana Maciuchová nebo Ivo Šmoldas. Já se budu jako hostitel jen tetelit a poslouchat, co budou zpívat a říkat.

Se Spirituál kvintetem i Antikvartetem samozřejmě zpívat budu, ale jinak to nemám v plánu. Nebudu přece dvojhlasně recitovat s Hanou Maciuchovou! Štěpán Rak na svých sedmdesátinách každý kousek zahrál a měl to určitě velice pečlivě nacvičené. Takové ambice nemám, protože jsem línější než on. Nicméně improvizacím se nebráním, když to bude ku prospěchu věci. To zatím není jasné ani mně. Asi dostane na scénu velkého budíka, protože je zdrojem vtipných historek, leč má loudavou řeč. V televizi ho jednou striktně šmikli, pointa nebyla, nic. Ještě může někoho překvapit účast Olivera Dohnányiho. Bude dirigovat čtyřhlasý smíšený sbor Canticorum Iubilo a potom by měl „odmávat“i závěr koncertu, kdy budou vystupovat úplně všichni. Bude to žánrově velmi pestré. Asi v roce 1963, trochu natruc a ze závisti vůči tehdejšímu Spirituál kvartetu. My jsme s Jiřím Tichotou zpívali ve Vysokoškolském uměleckém souboru, stáli jsme na praktikáblech. V půlce programu vypochodoval dopředu Tichota a jeho tři kolegové, zazpívali pár spirituálů, sklidili velký potlesk a já mu to tak záviděl! Nějak to krachlo a na popud své ženy jsem jej obnovil před pěti lety. Takže jde, s krátkou pauzou, o jednu z nejstarších folkových skupin v Česku. Starší než Greenhorni nebo Rangers. Ano, třeba Pavel Bobek tehdy ještě hrál v Semaforu. Ale to bylo dobré období a objevovaly se tu neskutečné věci.

Nikdy jsem neinklinoval k rokenrolu, ale to, co dělal Bobek, se mi moc líbilo. Západní popové skladby u nás nikdo neznal a měli s nimi obrovský úspěch. Navíc je krásně zpívali i hráli. Bylo to zjevení, podobně jako americký folklor v podání Spirituál kvintetu. Každý obor si šel svou cestou, ale paralelně spolu. V Dačicích jsem vyrostl, takže stejně jako Paul McCartney zpívá detailně o Liverpoolu, já holt mám k dispozici menší prostor, ale znám ho stejně důvěrně. Dnes je všechno menší a o hodně rychlejší, logika je však stejná. Dřív jsem jim rozuměl i vevnitř, ale jako uživatel s nimi nemám problém. A dneska počítače umějí zázraky. My jsme měli programy ještě na děrných štítcích, teď jich na jedinou flešku dáte milion.