Počátek: nová kniha Dana Browna
Odkud přicházíme? Co jsme a kam se ubíráme? V novém románu Počátek si Dan Brown ukousl větší sousto, než na jaké stačí. V Česku jeho kniha vychází tuto středu.
Dan Brown tentokrát posílá svého oblíbeného protagonistu, profesora Langdona do Španělska. Po Florencii, Washingtonu, D.C. nebo Římě se tak i kulturní a historické dědictví iberského poloostrova stává hračkou v cestě amerického spisovatele za co největší čtenářskou senzací. Ta se však (znovu) nekoná. Doba Šifry mistra Leonarda, kdy dokázal Brown rozvířit vody církevní, mediální i laické, je ta tam.
Klišé už se nezbaví
V centru příběhu tentokrát stojí objev veleúspěšného vědce Edmonda Kirsche, který má revolučně proměnit pohled lidstva na vlastní původ, podstatu i budoucnost. Tak, že se veškerá světová náboženství promění ve snůšku přežitých lží a polopravd. Někdo má však z Kirschova objevu takový strach, že je schopen vraždit, aby před světem zásadní pravdu jednou provždy skryl.
Profesor Langdon a ředitelka Guggenheimova muzea Ambra Vidalová mu v tom mají zabránit. Tolik k ději, víc vysvětlovat netřeba. Brownovo vypravěčské schéma zůstává neměnné. Stejně jako snaha nacpat do příběhu co nejvíce pamětihodností.
Tentokrát se Langdon prohání po věhlasném chrámu Sagrada Família i Gaudího budově Casa Milá. Tu si jako svou rezidenci pronajal od UNESCO Edmond Kirsch. Ano i to je v Brownově světě možné. Stačí pár milionů dolarů a jedna z odnoží OSN vám zapůjčí své chráněné památky, jak je libo.
Neobvyklé oživení románu představuje Winston. Jedná se o vysoce funkční umělou inteligenci bez lidského vzezření. Mezi tradiční literární postavy se tudíž rozhodně zařadit nedá. Přesto je především v začátcích Langdonovi pohotovým partnerem v dialozích. Bohužel je jeho role v příběhu tak brzy odhalitelná, že se pro Brownovo dobro modlíte, abyste se mýlili.
První část knihy, která čítá přes pět set stran, si drží tempo. Stránka střídá stránku a zvídavost roste. Dokonce dojde i na humor. Třeba když se Langdon, znalec klasického umění, nevěřícně snaží přijít na kloub tomu modernímu a ještě hůře – konceptuálnímu.
Jak však čas postupuje, začíná se příběh přehnaně vrstvit a po vyloženě akční bojové scéně v Gaudího chrámu, už přichází jen dlouhá a nezáživná přednáška místo kýženého vyvrcholení. Klobouk dolů před překladateli Michalou Markovou a Davidem Petrů, protože obzvlášť posledních sto stran knihy pro ně muselo být těžkým oříškem a pro mnohé vědce asi bude noční můrou. O tom ať však píší povolanější.
Nebýt úpěnlivé snahy do románu násilně zabudovat odkazy na fenomény současnosti – přepravní službu Uber, palmariány, konspirační servery, homosexualitu v církvi a nakonec i samotného Stephena Hawkinga, vysloužil by si Brown trochu lepší hodnocení. Takto ale bohužel. Když se k tomu navíc přičte zmiňovaná předvídatelnost, neschopnost příběh vygradovat a vyjet ze zajetých kolejí, nezbývá moc prostoru pro shovívavost. Snad jedině za ty nesčetné hodiny, které musel strávit studiem historických, náboženských a hlavně vědeckých materiálů.
Loni na knižním veletrhu ve Frankfurtu mířilo nejvíce otázek mezinárodních novinářů na Dana Browna k tomu, zdali neplánuje napsat román právě o jejich domovině. Já bych se s dovolením prozatím takového dotazu zdržela. Pokud by totiž naložil s Prahou stejně jako s Barcelonou, mohlo by to dopadnout špatně.