Reportáž: Chotěbuz, město násilí
Reportáž: Násilí v Chotěbuzi narůstá. Místní uprosili vládu, aby další migranty už neposílala.
CHOTĚBUZ Mladý Syřan zavraždil důchodkyni, tři nezletilí Syřané napadli starší manželský pár. Při vstupu do obchodu po ženě požadovali, aby jim projevila úctu a nechala je vejít jako první. Když ji manžel bránil, vytáhli na něj nůž. O pár dní později Syřané napadli před obchodním centrem Blechen-Carré mladého Němce a pořezali mu tvář. Týž den došlo k další bitce: osmnáctiletý Syřan napadl policisty zasahující na soukromé oslavě a o několik hodin později musela policie řešit konflikt, při kterém cizinci na Němce použili pepřový sprej a zmizeli.
To je výčet násilných činů z Chotěbuzi, jak je od konce loňského roku do února přinášela některá německá média. Rostoucí útoky mladých Syřanů a řada takřka pravidelných střetů s německými teenagery, při nichž byly použity nože i slzný plyn, vyvolaly ve stotisícové Chotěbuzi, druhém největším městě Braniborska, strach i beznaděj.
„Já nemám strach, ale dokud migranti budou u sebe mít zbraně, nikdo s tím nic neudělá,“rozhazuje rukama muž v montérkách, který stejně jako všichni ostatní oslovení nechtěl prozradit své jméno.
„Přicházejí už jen ekonomičtí migranti, kteří chtějí peníze. Ti, kteří utíkali před válkou, přišli před pěti lety. Já dostanu po 38 letech práce mrzký důchod, oni teď bez jakéhokoli přičinění všechno. A tohle dělá ten černý ďábel z CDU,“dodal naštvaně další oslovený Němec, tím ďáblem měl na mysli kancléřku Angelu Merkelovou.
Starosta Chotěbuzi Holger Klech útoky uprchlíků na místní v půlce ledna ostře odsoudil, dál se však k věci vyjadřovat nechce. Zřejmě i proto nereagoval na žádosti MF DNES o rozhovor. „Existují lidé, kteří se zjevně nemohou naučit náš řád, naše zákony, naše pravidla a hodnoty. To musí vyřešit soudy,“konstatoval jen v textu na webu města.
Nedá se říci, že by si německé soudy s migranty nevěděly rady, ale tresty padají až po delším čase. V pondělí byl podle rádia rbb24 odsouzen v Chotěbuzi na osm let čtyřicetiletý
Syřan, který do Německa přišel v roce 2015 a krátce poté v chotěbuzském kadeřnickém salonu Herzberger napadl a pořezal majitelku, která mu nabídla práci. Loni v červnu byl odsouzen Čečenec k 13 letům vězení, protože podřízl krk své ženě.
„Jsme prostě dvě neslučitelné kultury a nikdo to nezmění. Když jim policie nože náhodou zabaví, oni si hned koupí nové. Jak se tomu lze bránit?“ptá se rozzlobeně mladý muž u prodejny Netto na periferii města. Útoky se odehrávaly hlavně v historickém středu, právě kousek od nákupního centra Blechen-Carré. Stačí se tady projít a cizince uvidíte všude. Podle oficiálních statistik jich v Chotěbuzi žije 8 000, zhruba polovina jsou Syřané, kteří přišli v posledních třech letech. Podíl cizinců vzrostl za dva roky ze dvou procent na 8,5.
„Na naše město jich je už moc. Večer mám neskutečný strach jít domů z práce, a když nemusím, raději nikam nechodím,“řekla MF DNES mladá žena na náměstí. Právě mířila do práce. „Paní Merkelová stále prohlašuje, že Německo to zvládne. Žije zde ale přes osm tisíc migrantů. To prostě nelze zvládnout. Ostatně myslím, že jich je víc. Přitom Chotěbuz nutně potřebuje peníze, je třeba spoustu věcí opravit. Vždyť se podívejte kolem sebe,“přidala se její starší kolegyně. Podle braniborských médií je Chotěbuz zadlužena 240 miliony eur.
Na nebezpečí, které s sebou nese pokus o integraci cizinců, poukazuje i policie. „Roste počet útoků, loupeží a vyhrožování. Od roku 2015 vzrostl počet těchto trestných činů zhruba desetkrát. Loni jsme závažných zločinů zaznamenali více než sto,“řekl policejní mluvčí Torsten Wend.
„Jsme ještě v Německu?“
To má ovšem i druhou stranu mince – posilují neonacisté. Na jejich demonstrace chodí čím dál víc nespokojených lidí. Minulou neděli do centra Chotěbuzi dorazilo 1 500 naštvaných Němců. Došlo i na potyčky a napadení novináře. „Neonacisty nemám rád, ale posiluje je politika státu, která Němce přehlíží. Dnes tady mají roli druhořadých obyvatel,“řekl MF DNES osmnáctiletý chotěbuzský student.
A tak kromě útoků migrantů musí policie řešit i jejich bezpečnost před německými extremisty. Například loni na jaře byl ve městě zabit student z Egypta, na Silvestra zbiti tři Afghánci.
Radnice loni požádala braniborskou vládu dvakrát, aby zastavila ubytovávání dalších migrantů ve městě. Žádost však byla vyslyšena až po lednových násilnostech. „Dočasně. Ale co bude dál? Vláda si neuvědomuje, co dělá. Musí být jasně nastavena pravidla pro přiznání azylu. Vláda ovšem jen ustupuje a porušuje naše zákony, když příchozím cizincům povoluje i bigamii. Jsme ještě v Německu?“zlobí se mladý Chotěbuzan na pěší zóně.
Podle jeho přítelkyně z Berlína je integrace jen chiméra. „Stačí se rozhlédnout. Migranti žijí pouze ve svých uzavřených komunitách, s Němci se nebaví. I jejich děti si na hřišti hrají jen spolu,“říká.
Je to vidět. Na pěší zóně i u Blechen-Carré se spolu baví vždy jen skupinky Syřanů, o kousek dál tlačí kočárky ženy v šátcích, další s dětmi nakupovaly. „Jsme tu spokojení, nemáme žádné problémy,“říká oslovený Syřan hezkou němčinou.
Větu měl zřejmě naučenou, protože při další konverzaci už příliš nerozuměl. Stejně na tom byli jeho dva přátelé, s nimiž seděl na pěší zóně. „O rvačkách cizinců a Němců vím od kamarádů. Není to dobré. Nejsme v Německu, abychom dělali problémy,“uvedl Syřan. V Chotěbuzi zůstat nechce, moc se mu tu prý nelíbí.
Stejné to měl i další Syřan. Ten ale němčinou vládl solidně. „Jsme tady půl roku, a až se dobře naučím jazyk, chci práci. Tady ve městě není. Mám tu manželku, která se doma stará o ročního syna,“řekl muž.
„Já mám na vás otázku. Za měsíc přijede moje rodina, můžete mi sehnat byt?“zeptal se nás jeho kamarád. Ani po několikerém ujištění, že jsme z Čech, nepřestal. „Jak mi můžete pomoct? Já potřebuji bydlení pro svou rodinu,“trval na svém.
Mezitím před obchodní centrum přijela tramvaj. V přední části bylo hodně Němců. Zadní nechávali prázdnou. Na sedačkách se rozvalovali dva snědí muži, kteří drželi jakési lahve a blokovali i uličku. Němci nastupovali a vystupovali jinými dveřmi.
Přestože po 23. lednu mělo do města přijít více státních policistů, během několika hodin jsme v ulicích nepotkaly jediného. Jen strážníka, který na auto v centru dával za stěrač pokutu za překročení povolené hodiny parkování.
Nemá cenu vypisovat řadu dalších stesků místních, snad až na jeden: „Viděly jste, kolik cizinců-migrantů ve městě pracuje? Viděli jste nějakého?“ptal se nás starší manželský pár. Řekly jsme, že neviděly. V obchodech, pekárnách ani v menších občerstveních nikdo takový nebyl. „Většinou neumějí číst ani psát a jazyk se nenaučí ani za pět let. Bez toho neseženou práci a jejich manželky většinou ani nesmějí ven. Celé rodiny žijí jen ze sociálních dávek. A Němci to mají platit?! Navíc mají spoustu dětí a ještě se jim slučují rodiny. Jejich děti třeba dostávají od různých organizací kola a děti ze sociálně slabých německých rodin nic!“postěžovala si seniorka.
Podle manželů Německo svou promigrantskou politikou dělá velký krok zpátky. „Když kdysi utíkali východní Němci – nebo i vy Češi – do Západního Berlína nebo do kapitalistického Německa, museli být ve sběrném táboře i dva roky, než se naučili řeč, než našli bydlení a práci. Tihle migranti nemusí nic. Stát by měl říci, kolik je v zemi volných pracovních míst, a podle toho přijímat cizince, kterým jde opravdu o život. Pomáhat se musí, ale tohle už je moc,“lamentoval starší pán.