Intelektuály zlákala prázdná skořápka
Prezidentské volby dle mého názoru ukázaly několik zajímavostí. Z průzkumů například vyplývá, že více se nechali ovlivnit sociálními sítěmi a médii voliči Jiřího Drahoše než voliči Miloše Zemana. Tato snadnější manipulovatelnost poněkud nabourává intelektuální nadřazenost, kterou „drahošovci“dávali „zemanovcům“celou dobu silně najevo.
To, že venkov volil zdravým selským rozumem, zatímco městští intelektuálové se nechali nalákat na hezkou, ale prázdnou skořápku, je sice zajímavé, ale nestalo se to v dějinách poprvé.
Mnohem více mě však zaujalo to, že protikandidát prezidenta Zemana neměl žádné vlastní téma či myšlenku a že jediné slovo, které jsme od něj mohli slyšet, bylo slovo „ne“. Nebudu jako Zeman, nebudu mít takové spolupracovníky, nebudu se hádat s Evropskou unií, nebudu drzý na Angelu Merkelovou, nebudu mluvit s Čínou, nebudu mluvit s Ruskem. Tyto a podobné výroky jsme slyšeli mnohokrát, avšak nikdy jsme se nedozvěděli, co Jiří Drahoš dělat bude. Do kategorie „nebudu“patřilo i tvrzení: „Nikdy bych nejmenoval Babiše premiérem a nikdy bych nejmenoval vládu závislou na hlasech „extremistů z SPD a KSČM“.
Fanoušci Jiřího Drahoše tleskali, slzeli dojetím a křičeli: „Sláva, konečně budeme mít moudrého a slušného prezidenta!“Já jsem se však musel ptát: „Výborně – a jaké tedy nabízíte řešení? Vznikla by snad vláda ODS, Pirátů, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN?“Ano, to je opravdu „krásná“koalice. Pokud však pomineme skutečnost, že konzervativní strana by zřejmě jen těžko dávala dohromady společný program s militantními neomarxisty, tak této koalici brání ještě další drobnost – že 101 hlasů nemá ani na dohled.
Co nám tedy Jiří Drahoš nabízel? Předčasné volby? Čtyřletou vládu bez důvěry? A jaké důvody ho k takovému řešení vedly? Že nemá rád ANO, KSČM a SPD?
Úkolem politika není mít někoho rád nebo nerad. Úkolem politika je zastupovat zájmy svých voličů a být řádným správcem země.
Jeho jedinou legitimní pracovní náplní je hledat řešení problémů společnosti; jenom za tímto účelem je volen a placen. Představa, že prezident vynechá při jednání o vzniku vlády předsedu strany, která má ve Sněmovně víc hlasů než druhá, třetí a čtvrtá dohromady, je představa absurdní. Argument, že mi ten či onen politik nebo ta či ona strana nejsou sympatičtí, proto s nimi nebudu jednat, je argument hloupý. Jako politik samozřejmě můžu chovat větší či menší sympatie k různým stranám nebo jednotlivcům, avšak to mi nesmí bránit ve výkonu mé práce. Nemusím mít rád Andreje Babiše, Petra Fialu, Tomia Okamuru nebo kohokoli dalšího, ale je mojí povinností s nimi dokázat spolupracovat.
Jiří Drahoš se ukázal jako nepolitik, jako aktivista-amatér, který tuto základní věc nechápe. Politik, který se chová podle toho, co by chtěl vidět, a ne podle toho, co vidí, totiž dokáže napáchat nedozírné škody. Věřte mi, že jako člen ČSSD na začátku roku 2018 vím přesně, o čem mluvím.
„Nezlobte se, pane Okamura, že vás zase obtěžuju, ale já si ještě vzpomněla: Vy jste teď prý zaplatili sedm a půl milionu za nějaký mediální analýzy.
– Aneb: předsedu SPD srdečně zdraví ta o níž rád mluví. A přeje mu, aby to ještě chvíli vydrželo, než ho zase
jeho lidé vyhodí a on opět skončí na ulici s flašinetem, opičkou a pokrevním bratrem Radimem Fialou.
Vedení Pirátské strany by si zasloužilo protáhnout pod kýlem lodi, protože zásadně Strana, která založila svou existenci na nelegálním stahování muziky a filmů, si teď vyšlápla na zprostředkovatele turistických pronájmů Airbnb a chce tento chaotický byznys
Nehledě na to, že šéf strany Ivan Bartoš si už zase se svým sněmovním výborem pro veřejnou správu udělal výjezdní zasedání v Lipnici nad Sázavou. Přitom správný pirát by samozřejmě hned zapálil a její personál nemilosrdně zprznil.