Faktor mráz
Minus 15 a vítr. Jak se připravit na olympijský extrém?
Ohrách ve Vancouveru a v Soči se tvrdilo, že nejsou zimní, nýbrž jarní – tak vysoké teploty je doprovázely. Ty v Pchjongčchangu mají být naopak arktické. Nepříjemný mráz spojený s ledovým větrem je tu tři dny před začátkem nejdiskutovanějším tématem sněhových sportů.
Také proto si čeští biatlonoví trenéři u střelnice vyprávějí scénku z Cimrmanova Dobytí severního pólu: „Dnes ráno klesl teploměr tak hluboko, že jsme nemohli najít rtuť. Teprve po patnáctiminutovém usilovném zahřívání trubice dechem vylezla na vražedných minus 50 stupňů. Dalším dýcháním jsme ji tudíž vyhnali na minus 42, což už se dalo vydržet.“
Biatlonisté v minulosti zažívali podobné historky. Pokud klesne teplota na trati pod minus 18, závody se dle pravidel mají rušit. Jenže organizátoři je rušit nechtějí. A tak fixlují.
„V Novosibirsku používali při mistrovství Evropy teploměr se rtutí zamrzlou na stále stejném místě,“vzpomíná šéftrenér Ondřej Rybář.
V Iževsku odstartovali po zfalšování naměřených teplot při minus 35 a třetina závodníků omrzla.
Zato v Kontiolahti rozháněli mráz za pomoci vrtulníků a obřích ohňů podél trati marně. Jury tehdy v minus 37 závody nepovolila.
S tatrankami v puse
V Pchjongčchangu mají zatím na tréninku „jen“15 pod nulou, toto číslo je však zavádějící. „Zdejší silný vítr mráz umocňuje. Hrozí omrzliny – především nosu, brady a uší,“říká lékař týmu Vladimír Dobeš.
Extrémem jsou zde sjezdy. „Při nich strašně fouká, vy jedete padesátkou a pocitová teplota je minus 40,“poukazuje Ondřej Moravec.
Jury tudíž disponuje právem při silném větru zrušit závod už při minus 15. Jelikož se má startovat až po 20. hodině, dojít k tomu může.
Ovšem i přesto je nutné důkladně se připravit na variantu závodů při hraničních mrazech. Pro ně jsou na tréninku výmluvné i grimasy Kaisy Mäkäräinenové, otrlé Finky od polárního kruhu. „Rozhodně nevypadá, že je jí teplo,“prohodí kouč Zdeněk Vítek. Vedle točí Darja Domračevová pažemi jako větrným mlýnem, aby před střelbou rozproudila krev. Tváře jí zdobí tejpy proti mrazu ve tvaru růžového srdce.
Češky se svými černými tejpy vypadají jako banditky. Eva Puskarčíková a Veronika Zvaříčová lyžují s „tatrankami“v puse, což není nic k snědku, ale slangový výraz pro speciální trubičky omezující riziko poškození sliznice dýchacího ústrojí.
„Uvnitř mají mřížku ze slaboučkých plíšků ohřívající vdechovaný vzduch,“popisuje Vítek, zatímco jeho asistent Jiří Holubec si jde už potřetí zaběhnout rovinku v uličce u střelnice, aby se i on zahřál.
Příprava na mrazivé závody začne už při oblékání. Počet potřebných vrstev si otestovali na kempu v Almaty, kde rovněž teplota klesala k minus 20. „Tam jsem měla pod kombinézou dvě dlouhá trička. Tady mi stačí jedno teplé tričko a tílko,“povídá Veronika Vítková.
Krokem číslo dvě je rozjezdění před startem. „Musíte pořádně rozpohybovat tělo, ale pozor, jakmile se zpotíte a pak pět minut stojíte, prochladnete a už se znovu nezahřejete,“varuje Rybář.
Vítkové se v Almaty při rozjezdění osvědčily i návleky na boty zamezující prochladnutí nohou. Ovšem největší nebezpečí číhá během závodu při střelbě. Pokud před ní biatlonistům zmrznou prsty, ztrácí cit a je zle. „Přitom spodek rukavic máme jen hodně tenký. Právě kvůli jemné práci na spoušti a úchopu madel,“říká Moravec.
Co nejmíň sahejte na železo
Fíglem suverénně největšího zmrzlíka z týmu Jaroslava Soukupa jsou dvojité rukavice, jejichž silnější návleky těsně před střelbou sundává a po ní opět nasazuje.
„Jenže než do těch válečků prsty zase nasouká, má s tím spoustu opletaček,“říká Michal Šlesingr. Moravec si raději tejpuje horní část prstů. Trenéři jim radí, ať uvolňují na trati sevření holí a prsty si promačkávají a prokrvují. „Nejvíc krve si berou při závodě velké svalové partie a na periferii jí už moc nezbývá,“poukazuje Vítek.
Další důležitá věc: „Co nejmíň sahejte na to železo při manipulaci se zbraní,“připomíná Rybář. Studený kov prsty i přes rukavice vnímají a stává se pro ně zhoubou.
Podcenit nesmějí ani pitný režim. „Ale grog nepoužíváme,“zasměje se šéftrenér. „Ačkoliv trocha grogu by jim v té zimě pomohla.“
Vážně? „Na trati by možná byl i kontraproduktivní, zato na střelnici by vás zklidnil. Když se vyloženě neopijete, alkohol odbourá nervozitu, uvolníte se a na spoušti jste v pohodě. Ale je ve sportu neetický.“
Michal Krčmář po tréninku studuje předpověď počasí. „Na první závody hlásí dvakrát větší vichr než dnes.“Vzápětí se však naladí do bojovna: „Ten mráz a vítr tu prostě jsou a my se s nimi musíme srovnat. Nebudeme sedět a naříkat.“Svými slovy potěší Rybáře. „Čím víc se totiž mrazu budou bát, tím větší zima jim bude,“uvědomuje si kouč. „Psychika i v tomto směru sehraje významnou roli. Tělo přitom není blbé. Tomu mrazu se sliznice postupně přizpůsobí a vy si najdete ideální dechový rytmus.“