Dovedu být tvrdý
Podle Jana Hamáčka není Milan Chovanec představitelem žádného jasně definovaného názorového proudu v ČSSD.
Favorit volby předsedy ČSSD Jan Hamáček rozebírá možnosti vstupu své strany do vlády a tvrdí, že si možná bude muset Andrej Babiš počkat. Na jednodenním sjezdu 18. února totiž prý socialisté nemusí stihnout vše probrat a sjezd mohou na tři týdny přerušit. Už dnes je evidentní, že sjezd v neděli večer neskončí. Že bude muset být v neděli večer přerušen a pokračovat v dohledné době. Určitě je teď nutné zvolit nové vedení, určitě vést diskusi o politické situaci a vybavit nové vedení mandátem k případným jednáním o vládě. Za ten den se musíme pokusit splnit tyto priority a například diskusi o stanovách a dalších věcech nechat na pokračování sjezdu. Dokážu si představit, že sjezd bude pokračovat po čtrnácti dnech, po třech týdnech. Pokud sjezd odsouhlasí nějaký mandát k vyjednávání, je možné, aby vedení – nebo jeho část, která bude zvolena – nějaké sondážní rozhovory zahájila. Možná bude i dobře, že po těch čtrnácti dnech, třech týdnech, bude moci delegáty seznámit s výsledky a vyžádat si zpětnou vazbu. Přerušení sjezdu nemusí být jen nevýhodné. No, tak my jsme demokratická strana a vedení musí mít nějaký mandát a představu, jaký je názor našich členů. Není možné, aby nové vedení vyjednávalo nějak partyzánsky. Nové vedení prostě musí mít mandát od sjezdu a já doufám, že ho 18. února večer mít bude. Pokud by se chtěl Andrej Babiš dohodnout s SPD a komunisty, může to udělat zítra. Ale mám pocit, že se mu do takové vlády nechce, a trochu tomu i rozumím. Zejména ve světle posledních výroků představitelů SPD ke koncentračnímu táboru v Letech – jež jsou pro mě absolutně nepřijatelné – chápu, že se s nimi spojovat nechce. Takže bude muset vyčkat rozhodnutí sociální demokracie. Diskutujeme, jak ten mandát zformulovat. Takže vám teď nejsem schopen říct konkrétní text. V první řadě musí padnout rozhodnutí, zda ta jednání vůbec zahájit a za jakých podmínek. Můj názor je, že bychom ta jednání vést měli. Informovat o nich průběžně členskou základnu, a pokud dospějeme k nějakému výsledku, nechat o tom rozhodnout ve vnitrostranickém referendu.
Myslím, že nejméně výhodnou cestou je nějaký bianko šek menšinové vládě hnutí ANO, což je de facto její tolerance. Protože se řada rozhodnutí odehrává v exekutivě a Sněmovna nemá možnost tato rozhodnutí Jedna z přidaných hodnot naší účasti ve vládě je, že bychom kromě současného patnáctičlenného poslaneckého klubu mohli veřejnosti nabídnout i další tváře ČSSD, které by byly schopny voličům vysvětlovat náš program a opatření, která bychom ve vládě dělali a proč. Pokud by tedy ČSSD byla ve vládě, uvítal bych, aby to znamenalo přísun nových tváří. Ale není dogma, že by ministrem nemohl být žádný poslanec. Naše případná vládní účast rozhodně nemůže být o židlích pro zasloužilé straníky. Musí být o programu a našich prioritách. Není nutné, aby nový předseda byl ve vládě, ale to jsme příliš daleko. Z hlediska funkčnosti by samozřejmě bylo lepší, aby tam předseda byl. Na druhé straně jsem zaznamenal nějaké návrhy ze strany KDU-ČSL, že by v rámci odblokování situace byli pro vládu bez všech předsedů stran. To je něco, o čem lze uvažovat. Ačkoli výhody jsou na straně přímé účasti předsedů. Účast trestně stíhaného člověka ve vládě je pro mne samozřejmě problém. Říkám to stále. Ale není to problém ČSSD, nýbrž hnutí ANO. Oni si ho musí vyřešit a také by měli reflektovat pozice případných partnerů. My říkáme, že to zásadní problém je. Řekl jsem, že si ČSSD může vybírat jen ze špatných řešení. Toto řešení by asi špatné bylo, ale v některém momentu by mohlo být tím nejméně špatným. Třeba v případě hrozby, že když se kvůli tomuto nedokážeme dohodnout, budou předčasné volby. Nebudu tím, kdo přijde na sjezd s nějakým seznamem a bude Ano, použil jsem Jiřího Zimolu jako příklad toho, že se budu snažit, aby se ČSSD sjednotila. Sjednocení chápu v tom, že by ve vedení měly být zastoupeny všechny názorové proudy. Jiří Zimola je významným představitelem jednoho z výrazných názorových proudů v ČSSD a jako takový dle mého do vedení patří.
Milan Chovanec dle mého názoru není představitelem nějakého jasně definovaného názorového proudu v ČSSD. Víc to nebudu komentovat, nechám to na delegátech. Stál bych o to, aby naše komunikace a spolupráce fungovala tak, jak fungovala mezi mnou a Milošem Zemanem, když jsem byl předsedou Poslanecké sněmovny. To znamená velmi korektně a profesionálně. Byli jsme spolu schopni dobře komunikovat. Občas jsme se neshodli, ale vždy jsme to dokázali udržet v korektní a profesionální rovině, nikdy to nespadlo do roviny osobní. Což bych pokládal za chybu. Vždy je lepší diskuse než otevřený konflikt. Ale pokud to do něj přeroste, je potřeba si sebevědomě a tvrdě stát za svým. Myslím, že jsem v čele Poslanecké sněmovny dokázal, že dovedu být tvrdý. Určitě jsem byl součástí minulého vedení, jakkoli jsem nebyl součástí toho nejužšího, toho tzv. triumvirátu. Velmi často jsem se pokoušel kolegy přesvědčit, že se měly některé věci udělat jinak, namátkou jsem zásadně nesouhlasil s postupem tehdejšího předsedy Sobotky ve vztahu k demisi nedemisi. Myslím, že to byla chyba, která de facto odstartovala finální sestup ČSSD.
Takové věci se mají vyříkávat na uzavřených jednáních. A pokud člověk s argumenty neuspěje, má respektovat usnesení většiny. Což jsem udělal, protože jsem nechtěl přispívat k obrazu rozpolcené ČSSD. Začínal jsem v automobilce Škoda na montáži motorů jako brigádník. Pak jsem tam pracoval jako praktikant na oddělení plánování a řízení náhradních dílů. Pro ČSSD jsem odpracoval dvě úspěšné volební kampaně. Jak v roce 2010, tak v roce 2012 to bylo permanentní nasazení sedm dní v týdnu. Takže je za mnou kus práce. Nikdo z kandidátů, s nimiž jsem během těch kampaní pracoval, by o mně, myslím, neřekl, že jsem se flákal nebo jsem byl líný.