Zakrýt doping lépe než jiní. Tak hrají Rusové
Spousta ruských sportovců může být i obětí systému, vysvětluje biatlonista Michal Šlesingr v Pchjongčchangu, kde zítra začíná olympiáda.
Jakmile se rozmluví o ruském dopingu, není k zastavení. Náš rozhovor v olympijské vesnici v Pchjongčchangu nebyl výjimkou. Michal Šlesingr patří s Francouzem Martinem Fourcadem a Američanem Lowellem Baileyem do triumvirátu, který vede tažení biatlonistů proti dopingu. „Jde o problém celého ruského systému, stavícího vítězství za každou cenu nad vše ostatní. Proto vyvinuli tak precizní dopingový program s likvidací a falšováním vzorků, o němž by snad nikdo ani nepředpokládal, že by ho mohli použít,“tvrdí. zakrývání jak dobrý. Což je ta největší chyba.
Ruští sportovci jsou nejnižším článkem celého řetězce. Spousta z nich může být obětí systému. Někteří mohli dopovat i nevědomky. A jistě, mohou být v Rusku i takoví, kteří chtějí sportovat čistě. Ale nemají sílu vzepřít se systému. Bohužel. Rusko je ohromná země, konkurence je tam veliká a dostat se do reprezentace není snadné. A oni jsou pravděpodobně vychováváni tak, že od juniorského věku považují doping za součást hry. Po celou dobu této kauzy si Rusové nejsou schopni sáhnout do svědomí a všechna obvinění jen popírají. Dělají z toho další studenou válku a tvrdí, že vše je jen vymyšlený blábol člověka, kterého přetáhli na svoji stranu Američani. To je nesmysl. Informace o jejich organizovaném dopingu jsou podloženy výsledky mnoha dalších vyšetřování, důkazy existují. a zjistěte jak. To je problém. Rodčenkov však dal mezinárodním vyšetřovatelům vodítka, co a kde hledat. Ti pak mohli snáz zjistit, co se v Rusku skutečně dělo. A důkazy svědčící o dopingu našli. Což nezpochybnil ani CAS A Rusové to teď oslavují jako své ohromné vítězství. Jenže ten verdikt byl nejspíš způsoben jen tím, že dost těch důkazů stihli zamést. Zničili mraky vzorků. CAS argumentoval, že ty vzorky byly zničeny víceméně mimo dosah sportovců. Pohlížel tudíž na ně s presumpcí neviny. Z právní strany je rozhodnutí CAS pro mě pochopitelné.
Ale ten problém se na území Ruska prokazatelně děl, odehrával se v ruské laboratoři, šlo o hromadné záměny vzorků ruských sportovců. Už to, že jim nakonec povolili mít v názvu jejich neutrálního týmu i slovo Rusko, což není běžné, je od MOV hodně podaná ruka a politický kompromis. Protože kdo startoval v Soči, profitoval z ruského dopingového systému. To naznačují veškeré indicie. Neměl by tu tedy být. Navíc tato vybraná skupina z toho systému těžila i předtím. Uvědomte si, jak jejich antidopingová laboratoř podle zjištěných faktů fungovala. Pozitivní testy ruských sportovců hlásila do mezinárodního systému Adams jako negativní. Během přípravného období, kdy se zdržovali v Rusku, tudíž do sebe mohli sypat cokoliv, jelikož jediný, kdo k nim přišel na kontrolu, mohla být ruská dopingovka. A ta prohřešky zametla. Jenže v Rusku je vízová povinnost, takže o nich předem věděli. Navíc tam fungoval systém základen, kde byli sportovci skryti a bez povolení vás dovnitř nepustili. Vím o případech, kdy byl problém sportovce najít a kdy před komisaři utíkali. Nabušili se dopingem přes léto, pak se před sezonou vyčistili a nastoupili do závodů čistí. Benefit dopingu nespočívá v tom, aby sportovec do sebe pořád něco rval během závodů. Hlavní benefit je v tom, že mohli v přípravě efektivněji trénovat a regenerovat. Ne, přečetl jsem i dost zpráv a dokumentů, které nejsou veřejné. Biatlonista