Psát hudbu je jako chodit do kanceláře

PRAHA Příprava na novou desku může být jako klasické chození do kanceláře, říká klávesista kapely Alt-J Gus Unger-Hamilton. V neděli vystoupili v pražském Foru Karlín. Beru hodně drog. Ne, dělám si srandu. Cestování někdy může být únavné, to ano, ale tato práce je to nejlepší, co jsme kdy mohli dělat. Muzikant, co tvrdí, že na turné tvrdě pracuje, lže.

Jenže je to tak. Je tu spousta lidí, kteří dělají práci za nás. My už si jen vychutnáme živé hraní. A to opravdu nijak neunaví. I to se občas stane, ale upřímně, nejsme kapela, která by ze sebe chrlila song za songem. Nejlépe se nám pracuje doma v Londýně, kde si najdeme nějaké staré prázdné skladiště, to proměníme ve studio a můžeme tam beztrestně hlučit.

Jasně, klasickou pracovní dobu. Skládáme většinou tak od jedenácti do pěti, od pondělí do pátku. Ale přesně tak to je! Je to jako chodit do kanceláře. Po cestě si vyzvednete ranní kávu, napíšete nějakou hudbu, jdete na oběd, napíšete nějakou hudbu a jdete domů. Je to rutina, ale já ji mám rád. Když vymyslíte skvělé jídlo, tak ho neuvaříte jen jednou. Musíte je dělat znovu a znovu. Stejné to je, když složíte dobrou písničku. Taky ji pak hrajete pořád dokola. Zároveň ale musíte i při stém opakování udržet ten vysoký standard, protože to je to, co dělá vaši práci dobrou – neustálá snaha. ... dělá deset procent talentu a devadesát procent vytrvalosti. Asi ani nevíme, jaké trendy teď jsou. Slyšel jsem, že časy nepřejí rockové hudbě a kytarám. Nám je to ale jedno. Nejsme tady, abychom byli součástí nějaké scény. Znělo to celkem nafoukaně, že? Ale co, je to tak. Děláme si, co chceme. Tak to vždycky bylo a snad i bude.