Objevili jsme detaily výroby mumií v Egyptě
Když člověk sestoupí šachtou dolů do hrobu a obklopují ho starověké texty, jde o splněný sen, říká egyptoložka Renata Landgráfová.
Postup na „výrobu“mumií se díky českým egyptologům výrazně zpřesnil. Texty, jež nalezli v jedné ze starověkých hrobek v egyptském Abúsíru, obsahují průběh mumifikace, často s přesností na dny. „V amforách byly poznámky typu ‚uvnitř je myrha, tu dej na tělo mumifikovaného, aby tolik nesmrdělo‘,“říká egyptoložka Renata Landgráfová.
Nedávno jsme na stěně hrobky kněze Iufay
v egyptském Abúsíru identifikovali královský očistný rituál, ve kterém je znázorněno, jak se král očišťoval před korunovací a před oslavami jejího výročí. Měl imitovat mýtus prapůvodní očisty slunečního boha Rea v posvátném jezírku, než začal tvořit svět. Jeho jediná paralela, která existuje, zaznamenává asi třetinu textu, který máme my. Ten náš navíc doprovázejí mýty, které jej vysvětlují. Spíše naopak. Mýty se čtou špatně, jde o neskutečně staré texty, kněží je po staletí postupně přepisovali, aktualizovali, nově interpretovali. Na papyru měli opsaný mýtus a k tomu si dělali svoje poznámky. Takže v mýtu například sluneční bůh Re vylezl z jezírka a poznámky popisují, při jaké příležitosti a kde se jezírko nachází. Ti, kdo takto dochované texty přepisovali na stěnu, přepsali vše a nijak nenaznačili, kde začíná poznámka a kde končí mýtus. Jde o splněný sen, člověk sestoupí šachtou dolů a obklopují ho jenom starověké texty. V případě Iufay byla hrobka objevena a zkoumána již v 80. letech minulého století. Nad pohřební komorou je postaven železobetonový dóm, takže vejdete a máte nad sebou čtyři či pět metrů volného prostoru, do šachty vede pohodlné schodiště. Do hrobky Menechibnekona, která byla objevena později a navíc má původní strop, vlezete a máte kolem sebe jen místo, které v hrobce bylo. Tedy metr mezi stěnou sarkofágu a hrobkou a maximálně metr mezi víkem sarkofágu a stropem pohřební komory.
Pokud se snažíte číst texty, které jsou natěsnané vzadu, jste skrčeni v mezírce a ven vykřikujete názvy jednotlivých hieroglyfických značek. Některé mohou v egyptologické výslovnosti znít stejně, takže jsme si je museli pojmenovat po svém. Jedné z několika značek, které se čtou „cher“a zobrazují obličej s odstátýma ušima, říkáme „Obama“, protože je mu docela podobná. Ano, byť je toto pojmenování zjednodušující. V depozitu balzamovačů u hrobky generála Menechibnekona bylo uloženo přes dvě stě velkých amfor a řada menších nádob. Přibližně na třiceti z nich byly krátké texty. Ty udávaly, co leží v amforách. Třeba „uvnitř je myrha, tu dej na tělo mumifikovaného, aby tolik nesmrdělo“. Pracovní poznámky kněží, kteří balzamovali. Ale podstatné je, že údaje doprovází poznámka o tom, který den mumifikačního procesu se má daná substance či věc použít. Z jiných dokladů jsme věděli, jak dlouho proces přibližně trval a co se používalo, ale tyto texty nám přiblížily přesný průběh mumifikace, často s přesností na jednotlivé dny.
Jen částečně. Ohledně mumifikace se dochovaly především náboženské texty. Například v balzamovacím rituálu jde o to, co se děje ve světě bohů, zatímco se mumifikuje. Vždy se tam říká, jakou část těla zrovna balíte a co v tom momentě dělá nějaký bůh. Nezjistíme z toho, jak „vyrobit“mumii. Dále byly nalezeny jakési účtenky za mumifikaci, kde je seznam všeho, co bylo použito s cenami za jednotlivé položky. Nejpřesnější popis mumifikace sepsal Řek Herodotos který byl v Egyptě na návštěvě, takže proces sledoval zvnějšku. Píše, že trval sedmdesát dnů, to se zdá pravdivé. Vysoušení těla bylo zdlouhavé. A k těmto střípkům informací jsme najednou měli u mnoha substancí napsáno, kolikátý den mumifikace se mají použít.
Některé ano, ale objevili jsme zmínku o pytlíčcích z červeného plátna a nevěděli jsme, k čemu jsou. Nakonec jsme na základě nalezených krátkých textů a v minulých desetiletích prováděných experimentů, při nichž byla mumifikována zvířata, zjistili, že jde o pytlíčky z řídkého plátna, do kterých se nasypal natron, sůl k vysoušení, a obložilo se tím tělo. S tím se pracuje mnohem snáz, než kdyby se tělo volně naložilo do natronu. Magie byla nedílnou součástí světa. Bez ní by nevznikl život a ani nenastal nový den. Egyptská magie se zakládala na pozorování přírody a na snaze zopakovat určité věci tak, aby docílila výsledku, který měli odpozorovaný. Praxe byla podobná tomu, co známe z Evropy i odjinud – jako vytváření magických kruhů, plivání či práci se soškami, značně připomínající populární vúdú. Na standardních egyptologiích se moc neučí, protože je komplikovaná. Démotština se má k hieroglyfickému písmu asi jako náš těsnopis k našemu tiskacímu písmu. Je značně zkrácená a zjednodušená, její čtení je proto nesmírně komplikované. Další věcí je, že každý psal trochu jinak a způsoby, jakými se jednotlivá slova psala, se mohou značně lišit. Takže egyptologům většinou stačí, že umí hieroglyfické a hieratické písmo, občas koptštinu.
Čím divnější písmo, tím více mě přitahuje. Výhodou znalosti démotštiny, je, že i kdyby se už v Egyptě nikdy nevykopal ani kousek, je po světových muzeích ohromné množství démotických textů, které nikdo nepřečetl a čekají, až bude mít někdo čas se na ně podívat. Egyptoložka