Jak olympiáda dorazila i před Buddhův chrám
Seděl v typické pozici s překříženýma nohama, před sebou kalíšek s čajem. A pak muž s oholenou hlavou a ve světlém rouchu dostal otázku, která se sice nehodila k prostředí, ale vyloženě se nabízela: „Budete se teď dívat na olympiádu?“
Buddhistický mnich, jehož osud zavál z Indie až do jihokorejského chrámu Woljeong-sa, se jen pousmál, jak mu velí jeho duševní klid. „Ne, to opravdu ne,“pronesl. „Nemyslete si, na mobilu si zprávy občas pročtu. Ale na televizi prostě nemám čas. Náš život je nabitý.“
Od pátku se Pchjongčchang stane jedním z mediálních pupků planety, o čemž svědčí i fakt, že se zimní olympiáda dostala také sem. Skrze jedlový háj se přichází k jednomu z nejpamátnějších duchovních míst provincie Kangwon. Na úpatí hory Odaesan v okolí zamrzlé řeky panuje – jedno z největších náboženství planety snad promine – takřka božský klid. Zvukovou kulisu doplňují jen větrem rozezněné zvonky.
I když je to odsud do Pchjongčchangu sotva půlhodinka, těžko tu ohňostroje slavnostního zahájení někoho vyruší z meditace. A přece olympiáda dorazila. Před jednou z barevně zdobených bran stojí bílý tygr Suhorang a černý medvěd Pandabi.
Možná je trochu nepatřičné, že vstup do posvátného místa najednou „střeží“animované figurky, ale zase to ukazuje, jak Korejci olympiádu přijali. „Tihle dva budou dobří kamarádi, kteří budou společně propagovat hry v Pchjongčchangu po celém světě,“prohlásil o postavičkách při jejich uvedení šéf organizačního výboru I Hi-bom.
A svým způsobem je to – kouzlem nechtěného – i narážka na dějiny Korejského poloostrova.
To vám bylo tak: když mezi pozemšťany sestoupil syn vládce nebes, nabídl nezvyklou možnost právě dvojici tygr, medvědice. Kdo vydrží sto dní v jeskyni stravovat se pouze česnekem a pelyňkem (nic atraktivního, že), získá lidské tělo. Tygr to vzdal brzy. Medvědice vydržela, stala se z ní krasavice a společně zplodili hrdinu Tanguna, zakladatele prvního státu na korejském území (což je jedna z mála věcí, na níž se shodnou v Jižní i v Severní Koreji).
Podobnému rozjímání pod dohledem Buddhů je na dva a půl týdne konec. Startuje obří porce sportovních příběhů, v nichž bude euforie střídat zklamání. Desítky hodin přenosů. Kolotoč rozhovorů. Špalíry autobusů vezoucí sportovce, funkcionáře, novináře, fanoušky. Dnes se olympijský oheň rozhoří, v neděli 25. února jej slavnostně zhasnou. Pak ještě paralympiáda – a spektakulární dny budou u konce.
Náš mnich, pro něhož je pomíjivost existence samozřejmá, se možná přes kopce na Pchjongčchang jen usměje. Život bude přece pořád stejný. Olympiáda neolympiáda.