Martin Schulz končí. Šéfem diplomacie nebude
Proti odcházejícímu šéfovi SPD se vzbouřilo vedení strany a Schulz kapituloval
BERLÍN Měla to být politická hvězda, která zachrání německou sociální demokracii. A po letech pozvolného úpadku vlivu ve stínu křesťanských demokratů ji vrátí na výsluní.
Po necelém roce od návratu do německé politiky je z Martina Schulze, který předtím pět let stál v čele Evropského parlamentu, politický meteorit. Meteorit, který včera na konci své dráhy hřmotně vybuchl. Schulz totiž po poledni oznámil, že nebude ministrem zahraničí. „Oznamuji, že se vzdávám vstupu do spolkové vlády,“uvedl v písemném prohlášení. Ve vysoké politice tím podle všeho úplně končí.
Posledním Schulzovým zábleskem na německém politickém nebi se stala středeční dohoda o velké koalici s křesťanskými demokraty, kde si k překvapení mnoha pro sebe uloupl funkci ministra zahraničí. Výměnou za to, že Andree Nahlesové, šéfce poslaneckého klubu SPD, jež na sjezdu dokázala členy přesvědčit k odsouhlasení koaličních jednání s CDU/CSU, přepustí vedení strany. Tah, který vypadal, že Schulze politicky zachrání, nevyšel.
Schulz totiž nepočítal s mocným protihráčem, dlouholetým šéfem SPD a necelý poslední rok ministrem zahraničí Sigmarem Gabrielem. Tomu se totiž v postu šéfa diplomacie zalíbilo. Angažmá se mu v něm nečekaně protáhlo skoro o půl roku trvající sestavování nové vlády, během něhož zůstává starý Pád
kabinet v úřadu. A skutečnost, že by měl ze svého postu bez náhrady odejít, Gabriela nadzdvihla.
Také proto, že Schulz sám veřejně prohlašoval, že na žádném křesle v nové vládě nebude. Ostatně hned po zářijových volbách, kde SPD utrpěla s dvaceti procenty nečekaný debakl, zavelel Schulz ze svého postu šéfa strany do opozice. Když na nátlak německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera změnil stejně jako celá strana názor, chtěl si uchovat tvář tím, že znovu ujišťoval: v kabinetu s kancléřkou Angelou Merkelovou nebudu.
Ani to Schulz nesplnil. V dramatickém finiši jednání si sociální demokraté dali podle bavorského premiéra Horsta Seehofera ultimativní požadavek na ministerstvo zahraničí právě pro Schulze. Gabriel, s nímž se na post šéfa diplomacie v kuloárech původně počítalo, se tím vytočil doběla. A v rozhovoru po oznámení složení nové vlády, kde se pro něj nenašlo místo, o sobě prohlásil, že byl dobrým šéfem diplomacie a způsob, jakým se s ním naložilo, označil za „neúctu“. Právě u Gabriela podle německých médií začala vzpoura, která měla vyvrcholit včerejším ultimátem vedení SPD Schulzovi – buď odejdeš dobrovolně, nebo půjdeš. „Měření sil s Gabrielem Schulz prohrál,“konstatuje server Deutsche Welle.
To samozřejmě Schulz ve svém prohlášení o rezignaci nepřiznává. Byť připouští, že jeho nominace na šéfa diplomacie v nové vládě mohla ohrozit schválení velké koalice ve stranickém referendu v příštích dnech. „Všichni děláme politiku pro lidi v této zemi. K tomu patří, že mé osobní ambice musí stát za zájmy strany,“řekl včera Schulz.
Jeho nástupkyně v čele SPD Andrea Nahlesová ocenila Schulzovu dvojitou rezignaci jak na vedení strany, tak diplomacie jako „velký mužný čin“. To nemění mnoho na tom, že pro hvězdného unijního politika jeho krátká kariéra politika německého zřejmě definitivně končí. A to ještě strměji, než za jeho éry spadly z více než třiceti procent na počátku nadějně vyhnané preference SPD. Ty jsou po necelém roce na procentech osmnácti. Když ho v březnu 2017 sociální demokraté volili za svého šéfa, dostal Schulz sto procent hlasů. Dnes se jeho osobní popularita ve straně blíží podle německých médií nule.
Svým rychlým koncem Schulz možná zachránil velkou koalici, která má teď zřejmě mnohem větší šanci v referendu SPD projít.