Dokud nás smrt nespojí. Američané se perou i za JJ

Už kvůli Jimmymu se musíme sebrat! Prostě musíme... Američtí hokejisté se po porážce 2:3 v prodloužení se Slovinskem na samém úsvitu olympijského turnaje patrně cítili jako flamendr při probuzení po zvlášť bujarém večírku.

Bylo jim mizerně. Nejspíš úplně nevěděli, co se vlastně přihodilo. Proč nechali otočit skóre soupeře z malé země s pouhými dvěma miliony obyvatel, která do NHL za sto let jejího trvání vyslala jedinou hvězdu – Anžeho Kopitara.

Takové selhání může notně narušit týmové sebevědomí i soudržnost a započít zkázu americké olympijské mise.

Nicméně kromě národní hrdosti a profesionální cti by mužstvo mohla sjednotit ba dokonce vyburcovat rovněž smrt. Tři týdny před startem turnaje totiž náhle ve spánku zemřel jeho generální manažer Jim Johannson, tuze oblíbený chlapík a v branži uznávaný odborník, jenž před svým skonem v 53 letech poskládal olympijskou soupisku i trenérský štáb.

Dobrou duši amerického hokeje připomíná v kabině prázdná přihrádka s modrým dresem a jeho jmenovkou.

Týmového focení se v Kangnung Hockey Center minulý týden zúčastnila jeho paní Abigail a malá dcerka Ellie, která v plandajícím trikotu rejdila po aréně.

Hráči oprašují jeho památku nášivkami na vnitřní straně dresů, nosí speciální odznaky i trička s iniciálami JJ.

Kouč Tony Granato a ostatní členové výpravy tvrdí, že je blonďák Jimmy stále s nimi.

I kdyby se o americké hochy na asijském poloostrově, kde v kruté vojně válčila generace jejich pradědů, pokoušely myšlenky na kapitulaci, Johannsonův odkaz je má stmelit a posílit i v nejhlubší krizi.

Podobná síla poháněla například českou reprezentaci na Světovém poháru 2004 a na mistrovství světa 2005.

V šatně ji povzbuzovala fotka usmívajícího se Ivana Hlinky. Muž, kterého v hokejovém prostředí provázel tentýž respekt jako Johannsona, tragicky zahynul po autonehodě krátce před úvodním soustředěním v sezoně.

A stejný portrét provázel Litvínov na pouti za vytouženým ligovým titulem na jaře 2015. „Za Ivana! Pro Ivana!“

Jasně, samotné hloubání o člověku, který se odebral na věčnost, ještě k žádnému triumfu nevedlo.

Jako inspirace ovšem i něco tak skličujícího jako smrt posloužit může. Leckdo po ní zůstane sám. Některé lidi třeba spojí.