Boj s hernami zcela selhává
Gambleři mohou hrát dál téměř bez omezení
PRAHA Nový zákon o regulaci hazardu ukládá od ledna spousty povinností. Hráč se musí u vchodu zaregistrovat, ukázat občanku, po dvou hodinách má povinnou pauzu. Herna mu musí nabídnout limity sázek a musí mít zavřeno ráno. Jenže zákon je bezzubý. O pár ulic dál stejný hráč vejde do staré známé herny, kde od něj nic nechtějí a nechají ho za chvíli prohrát stovky či tisíce. Jak je to možné? V neregulované pololegální herně totiž stojí takzvané kvízomaty.
Ty se od hracích automatů liší jen tím, že jednou za pár minut položí hráči vědomostní otázku. Vyzkoušeli si to v minulých dnech i reportéři MF DNES v herně v pražských Ďáblicích, kde kvízomaty jsou.
Herna je tam v nenápadné místnosti za výčepem. Nikdo při vstupu občanku nechce a podnik láká na nonstop otevírací dobu. Uvnitř sedí senior zabraný do hry, který rychle přichází o peníze. Pán drží v ruce dvoustovku, ta vzápětí mizí v útrobách automatu. Na obrazovce se objevuje otázka „Kateřina Neumannová je...“Lyžařka, výtvarnice, nebo herečka? Jasně že lyžařka, muž odpovídá a hraje dál.
Už ani nemačká knoflíky, jak si laik gamblera představuje. Ne, děda jen sedí a automat nechává hrát samotný. Jen se dívá, jak mu klesá kredit 200 korun. Na přístroji je dokonce připevněna tabulka, že „zařízení neslouží k hazardu, ale k zábavě“. Výrobci kvízomatů se ohánějí znaleckými posudky, podle nichž stroje nespadají pod zákon o hazardu, protože nefungují na principu náhody. A tudíž se ani nedaní.
Stát se musí soudit s každým provozovatelem kvízomatů zvlášť a potřebuje i znalecký posudek na každý typ, aby rozbil obhajobu protistrany. „Když někdo mluví o tom, že v Česku jsou mraky nelegálního hazardu, tak z devadesáti procent jde o kvízomaty,“říká Petr Müller z Generálního ředitelství cel.
Ministryně financí, která má zákon proti hazardu v kompetenci, si myslí, že s kvízomaty by se měli vypořádat právě celníci. „Zda se jedná, nebo nejedná o hazardní hru, závisí v individuálních případech na posouzení správního orgánu, kterým je v případě kvízomatů celní správa,“uvedla ministryně Alena Schillerová.
Když se řekne „nelegální herna“, každý si představí tmavé doupě bez oken, kam pouští štamgasty přes zamřížované dveře vyholená gorila a každého důkladně prolustruje.
Jenže herna s automaty, které se pohybují na hraně zákona, může vypadat jako normální hospoda. Jen má za výčepem ještě jedny dveře do přetopené místnosti, kde to bliká a svítí všemi barvami. Vstupujeme s Januszem Konieczným z Nadačního fondu proti korupci do jedné takové herny v Praze-Ďáblicích a vmísíme se mezi štamgasty. Chvíli pozorujeme důchodce, který sedí u kvízomatu a prohrává jednu bankovku za druhou. (Mince už dávno do moderních přístrojů házet nejde.) Vysvětluje nám, že bere plat i důchod. Tak snad může jednou za měsíc utratit 200 korun za hazard. Jenže po druhé vsazené dvoustovce mu tu historku pomalu přestáváme věřit.
Hazardní puzzle
My máme pro začátek stokorunu, s níž sedáme k „vlastnímu“kvízomatu, abychom zkusili štěstí. Místo očekávané otázky na úvod musím na displeji složit puzzle. Pokusím se dát dohromady fotku zasněžené hory, což se mi v časovém limitu nepodaří, ale automatu to nevadí a pouští mě dál.
Na rozdíl od nedaleko sedícího pána tlačítko poctivě mačkám, i když pohyby obrázků na displeji moc nechápu. Po chvíli to vypadá, že vyhrávám, protože kredit stoupá.
Když kredit dosáhne 120 korun, rozhodnu se vyzvednout si výhru. K tomu, aby člověk peníze dostal, musí zavolat obsluhu herny. Z automatů už se dávno jen tak peníze nesypou.
Obsluha mě informuje, že výhry se vyplácejí, jen když dosahují násobku padesáti korun. Jakmile jsem tedy zpátky na stovce, hlásím se o vyplacení podruhé. Přichází servírka, otevírá automat klíčem, jenže se ukazuje, že ani ona neví, jak přesně výhru vybrat.
Na vyhrávání tady zjevně nejsou moc zařízeni. Nakonec to vzdává a přináší mi stovku od výčepu. Jedeme do centra.
Palec na čtečku a hrát
Kasino Admiral na Václavském náměstí je opakem Ďáblic a příkladem herny, která všechny povinnosti splňuje. Registrace jednoho hráče tam trvá deset minut. Začíná vyplněním formuláře, kam člověk musí napsat adresu, e-mail i telefonní číslo.
Navíc se musí nechat vyfotit a dotknout se čtečky otisků prstů. Otisk palce pak slouží jako identifikace při vstupu do herny a přikládá se u turniketu. Tady svoji stovku prohráváme asi nejrychleji. Za pár minut je hotovo a hrneme se ven. Připadám si trochu provinile, že po vší té registraci jsme tu nechali jen relativně malý obnos, ale panu správci to nevadí.
Kromě nás byli v podniku ještě další dva lidé, nepočítáme-li hlídku městské policie. Jeden obcházel hernu a snažil se za 200 korun prodat mobil. Jakmile přišli strážníci, zmizel v podchodu metra. Druhá zákaznice si do herny k automatu odskočila jen na deset minut, asi jako si lidé dají kuřáckou pauzu.
Zlatý kůň
Podnik na Dejvickém náměstí nám vytipoval Janusz Konieczny, ale mezitím ho zavřeli. Naší poslední štací se proto stává herna u metra Hradčanská. Zdejší barmance se zdáme podezřelí, protože nás po chvíli přichází zkontrolovat a pak už raději nechá otevřené dveře mezi hernou a barem. Zde nás vítá nový typ kvízomatu Golden Horse (Zlatý kůň), který nezná ani „lovec automatů“Konieczny. Přístroj se snaží vzbudit dojem, že jde o logickou hru, nikoli hazard. Na displeji svítí asi tisíc sekvencí devíti obrázků, z nichž některé mají být výherní. (Vysvětlení herního principu kvízomatu Golden Horse najdete v rozhovoru na protější straně.) Pravidla logické hry jsou tak složitá a nesrozumitelná stejně jako manuál, že je většina lidí ignoruje a používá přístroj jako klasický automat.
O několik dní později se vracím do první navštívené herny v Ďáblicích. Tentokrát se představím jako novinář a ptám se barmanky, jak se vyrovnává s novým zákonem, který ukládá personálu poctivé herny chtít po lidech občanský průkaz. „V pohodě, co se dá dělat,“reaguje hospodská.
Když namítnu, že jsme tam byli před pár dny a nikdo po nás nic nechtěl, paní odpoví, ať zbytek vyřídím s její zkušenější kolegyní, která přijde pozdě večer. Virtuální kasino
Konieczny mi následně vysvětluje, že majitelé těchto heren si obvykle myslí, že když provozují takzvané kvízomaty (přístroje s vědomostní otázkou), je na ně zákon krátký.
„Trvá to ale jenom o trochu déle, než dostanou u soudu pokutu,“říká Konieczny, který herny mapuje už dva roky. Kasina objevuje paradoxně i ve městech, která už dávno vyhlásila „nulovou toleranci hazardu“. Buď jim dobíhá povolení nebo prostě nerespektují pravidla.
„Na Praze 2 byla vyhlášená nulová tolerance hodně dávno, ale ještě před rokem tam měli dvacítku přístrojů,“tvrdí Konieczny. Hráčské podniky dělí do několika skupin a „kvízomatová herna“, která se neschovává, je jen jednou z nich.
Zažil kluby, kam pustili jen registrované členy. Narazil i na hernu, kde si několik dní ověřovali z interního seznamu, jestli není policista.
Jeden podnikatel v hazardu Koniecznému dokonce popsal, jak bude vypadat „herna budoucnosti“, aby mu ilustroval marnost boje s hazardem. Má fungovat ve virtuální realitě. „Zákazník dostane v baru brýle, nasadí si je a před očimna bude mít ty válce v automatu, zatímco policista při razii nic neuvidí,“říká Konieczny.