„Uhasit, ale nepoškodit“

Známe hodnotu toho, co hasíme, říká velitel hradních hasičů

Do jisté míry odlišná je. Je potřeba si uvědomit, že naši hasiči se velmi často pohybují v prostorách, kde je nesmírně důležité mít na paměti, jakou hodnotu mají. Je nutné, aby zásah nenapáchal větší škodu než samotný živel. Přesně tak. Snažíme se specializovat na dvou frontách. Tou první a nejcennější jsou samozřejmě lidé. Proto se snažím nové lidi nenabírat, ale vybírat. Tento útvar by měl splňovat určité nadstandardy. Druhou rovinou je modernizace techniky, která musí být efektivní i šetrná. Máme třeba chemickou službu, která je schopná reagovat na případné nebezpečí, ať z oblasti čistě chemické, radiologické, či biologické. Specifikem je i naše jednotka čestné stráže, která vykonává ceremoniální povinnosti v případě těch nejdůležitějších událostí v rámci celého sboru. Nicméně máme s běžnými hasiči i hodně podobného, protože jezdíme i ke klasickým zásahům. Máme tady kromě zmíněného chemického vybavení třeba zařízení Cobra, které je pro nás velmi důležité. Pracuje totiž na principu vysokého tlaku vody, který pomocí abraziva dokáže řezat materiál. Tenký paprsek se dostane i skrz ocel nebo beton. Výhoda je v tom, že je možné bez přítomnosti živého člověka za překážkou uhasit oheň s minimálním množstvím vody. Na Hradě jsou místa, kde je možné toto využít jako velice šetrný způsob zásahu.

Na tuto otázku s oblibou odpovídám, že naštěstí dlouho ne. Pražský hrad je totiž velmi dobře zabezpečen elektronickou požární signalizací. Proto máme poměrně dobrý přehled, děje-li se problém. Tím, že je na Hradě značný pohyb osob a personálu, tak je riziko nekontrolovaného požáru, který by měl dost času na to, aby se šířil, naštěstí dost malé. Poslední velký požár byl na Belvederu před skoro třiceti lety. Většinou jde o technické zásahy. Jezdíme třeba k případům, kdy člověk někam zapadne nebo se zaklíní. Zaměstnávají nás také přírodní události. Třeba na podzim, když řádila vichřice Herwart, jsme během dvou dnů měli šestadvacet zásahů v areálu Hradu a okolí. Od spadaných stromů přes odtržené kusy střech a vypadané tašky až po vyvrácená okna. V jeden moment byl nápor větru tak extrémní, že jsme museli uzavřít areál.

Máme v našem hasebním obvodu mimo jiné dva dobré sousedy, s nimiž máme dobré vztahy. Jedním je pan Michael Josef Pojezdný, opat Strahovského kláštera, který žehnal naší první cisterně. A druhým je právě pan kardinál Dominik Duka. V profesionálních i dobrovolných sborech existuje dlouhá tradice žehnání praporů i techniky. Navázali jsme profesní vztahy s profesionálními hasiči z Izraele. Předloni v listopadu tam totiž propukly obrovské požáry, které zachvátily celou zemi. Většina jich byla úmyslně založena. Kombinací přírodních podmínek a velkého sucha se navíc šířily extrémně rychle. Napadlo mě, že symbolickým i užitečným darem by mohl být pouštní hasičský speciál vyrobený u nás. Má několik zařízení k hašení, disponuje sprchou, která hasí plochu, po které auto projíždí. Obsluhující hasič nemusí sedět uvnitř vozu a může hašení řídit na dálku. Je to vhodné při situacích, kdy existuje podezření na výbuch. To, co se dělo v Izraeli, totiž nebyl vandalismus, ale de facto teroristický útok.

Po dlouhé nečinnosti kvůli nemoci a mnoha výzvách, aby se vzdal své funkce senátora, je dvaaosmdesátiletý František Čuba vyslyšel a skončil.

Předtím si však za sedmnáct měsíců, během nichž v horní komoře parlamentu chyběl, vydělal skoro dva miliony korun hrubého.

A k tomu má nyní – poté, co se vzdal mandátu – nárok ještě na dalších více než 300 tisíc korun odchodného, tedy čtyři měsíční platy.

Dva miliony Čuba dostal v rámci svého senátorského platu – v roce 2016 dostával 65 700 korun měsíčně, letos v lednu už dokonce 75 900 korun. K tomu je třeba připočítat také náhrady výdajů, jež k senátorskému platu náleží. Čubovi tak plat vynesl přibližně 1,2 milionu korun a na náhradách si přišel dohromady téměř na 800 tisíc.

Šlo třeba o náhrady za cestování, které byly v Čubově případě vyšší než u většiny ostatních senátorů – činily 33 tisíc měsíčně v roce 2016 a letos v lednu až 39 tisíc korun. Má to totiž do Prahy ze Zlínského kraje daleko. Akorát do hlavního města na schůze reálně vůbec necestoval.

Senátorům náleží také náhrady na reprezentaci. Ty už mají všichni senátoři stejné a Čuba, stejně jako ostatní, na nich dostával necelých 10 tisíc měsíčně.

Další typy náhrad nedostávají členové horní komory přímo na účet, ale pobírají je ti, u kterých si zřídí senátorskou kancelář nebo třeba jejich asistenti. Tyto náklady mohly stát vyjít v Čubově případě i na další více než milion korun.

MF DNES se pokoušela Františka Čuby či jeho asistenta prostřednictvím telefonního čísla uvedeného na webu Senátu zeptat, jestli bude část peněz vracet nebo posílat na dobročinné účely, odpovědi se redakce nedočkala. Absentér