Z golemovy čtvrti zbylo torzo

Josefovu postavili literáti pomník, hygienici ho proklínali. Asanace se rozeběhla před 125 lety

JOSEFOV Šestice synagog, radnice a starý hřbitov. Je to spolu s literárními a výtvarnými vzpomínkami vše, co zbylo po V. čtvrti, Josefovu. Ortel nad svéráznou lokalitou plnou křivolakých uliček a zákoutí, kde se skrýval i mytický golem, padl v únoru před 125 lety. Tehdy říšská rada přijala asanační zákony, v březnu 1893 začala fungovat také příslušná kancelář pražského magistrátu.

To nejcennější z židovských památek v někdejší V. čtvrti, které asanaci nepodlehly, skrývá nejzajímavější z přeživších synagog, Maiselova. Jméno ji dal Mordechaj Maisel, jedna z nejvýraznějších osobností v historii pražské židovské komunity. Primas, člen rady starších i „dvorní Žid“na dvoře císaře Rudolfa II., tím vším byl Maisel v druhé polovině 16. století.

„Financoval i stavby Vysoké synagogy, radnice, nemocnice či tří klaus (studoven),“popsal jej historik Jiří Fiedler. Podobu původní renesanční synagogy z konce 16. století, rozkročenou na 20 pilířích, zničil devastující požár z léta 1689. Ten založili paliči ve francouzském žoldu v nedaleké staroměstské Kaprově ulici, odkud se řítil napříč městem. Modlitebna prošla poté několika rekonstrukcemi. „Přestavbou, která proběhla v rámci asanace židovské čtvrti na přelomu 19. a 20. století, získala výrazné gotické prvky a novogotickou výzdobu celého interiéru,“uvedl historik umění Emanuel Poche.

Tažení demoličních čet přežila před 125 lety i méně známá Vysoká synagoga anebo takzvaná „Altneuschul“. Tedy Staronová synagoga, nejstarší dochovaný objekt Josefova. Jedná se i o jeden z nejstarších zachovaných „Domů modlitby“ve střední Evropě. Asanaci přečkal též Starý židovský hřbitov, fungující pravděpodobně od roku 1439, tedy z dob krále českého a uherského Albrechta Habsburského. I tohle místo věčného odpočinku a očekávání vzkříšení mělo na sklonku 19. století namále. „Severní a jihozápadní cípy hřbitova byly navzdory protestům zahrnuty do asanačního pásma pro rozšíření stávajících ulic a průlomy ulic nově plánovaných. Část plochy zabralo uměleckoprůmyslové muzeum,“konstatovali historici.

Na procházku podivuhodnými zákoutími zmizelé V. čtvrti se dnes lze vydat jen na stránkách knih nebo prostřednictvím starých kreseb a fotografií. Přesto jde o pozoruhodnou pouť, kde se literární a snové postavy prolínají s reálnými osobami a figurkami ghetta. V Pražských Po stopách golema

židovských pověstech a legendách je zachytil Václav Vratislav Tomek.

V pronajatém pokoji uprostřed V. čtvrti žil Athanasius Pernath, rytec kamejí, hrdina kultovního románu Golem Gustava Meyrinka. Zapadáky a špinavé lokály obývala i prostitutka s velkým srdcem Tonka Šibenice, které pomník vystavěl reportér Egon Erwin Kisch. Ulice křižoval i alkoholem zbídačelý právník a poslanec František Uher, jehož útočištěm se stal Batalion. Lokál, poblíž dnešní Nové radnice, hostil „bahno“, spodinu Prahy. „Zevnějšku byl velmi sešlého. Nohy vězely v rozchlípených perkách, které sotva že držely pohromadě, což jeho chvatné, drobné kroky činilo nějak šeplavými, šouravými,“popsal Uhra spisovatel Ignát Herrmann.

Egon Erwin Kisch coby reportér deníku Prager Tagblatt v Josefově pátral po Golemovi. Hledal ho ve Staronové synagoze. „Je-li tam pohřben hliněný výtvor velkého rabbiho Lőwa, je tu pohřben do soudného dne. Kdyby se měl exhumovat, zřítil by se dům boží,“shrnul pátrání zuřivý reportér.

Ghetto sice působilo jako literárně silné téma, městský fyzik (hygienik) Jindřich Záhoř to však viděl jinak. Nejstarší v Josefově Katastrofálně přelidněný a nemocný Josefov se musel změnit. Po polovině 19. století přesahovala úmrtnost v této čtvrti 30 procent. Například na Starém Městě to bylo 18 procent. Na hektaru se v Josefově tísnilo 1 800 lidí, na Novém Městě žilo 575 osob. „Nač cestovati daleko na východ, když nejzanedbanější kout Stambulu nalézti lze uprostřed hlavního města Království Českého,“popsal stav V. čtvrti časopis Zlatá Praha.

Soutěž na regulační plán asanační oblasti proběhla již na konci 80. let 19. století. Příslušné zákony prošly parlamentem roku 1893. Poté došlo k rozdělení čtvrti do několika asanačních skupin. V první etapě zmizelo dvě stě domů. Nahradilo je několik desítek novostaveb. Vystěhovaní obyvatelé V. čtvrti hledali nový domov podle svých finančních možností. Ti nejchudší se stěhovali na dělnická předměstí jako Žižkov, Karlín a podobně. Platnost asanačních zákonů byla prodlužována až do roku 1943. Křivolaké uličky Fakta Milníky V. čtvrti

1887 Starého Města 272 492 m2 584 domů 14 672 m2 11. února 1893 kancelář šest milionů zlatých. Josefovském katastru: 1943 50 letech 421 tisíc korun

365 476 m 92 984 m2

260 domů asanační