Pád cen eidamu mě zaskočil
„Jak můžete zemědělcům platit devět korun za mléko, když je sýr tak levný,“říká majitel Madety.
Majiteli českobudějovické Madety Milanu Teplému sice bude příští rok v březnu 70 let, ale podnik nadále řídí pevnou rukou. I když se do důchodu zatím nechystá, už přemítá o tom, jak s producentem mléčných výrobků naloží do budoucna. Zda Madetu předá synovi, nebo zda propracuje spojení s mlékárnami Interlacto svého přítele Oldřicha Gojiše. Byl horší než předchozí, ale to se dalo čekat. Rok 2016 byl výjimečně dobrý, loňský byl „jen“dobrý, a to jak ekonomickým výsledkem, tak z hlediska provedení investic a záměrů, které jsme měli. Ale dělal se velký objem obchodů a tím byl úspěšný. Já jsem tu přes 40 let, takže když to porovnám, rok 2016 byl nejlepší porevoluční rok. To jo, ale byla to nervózní doba. Prodávat kostku másla za 80 až 90 korun byla i podle mě zlotřilost. Reguloval se tím ale trh, nemohli jsme to vykrývat.
I teď stále je, i když méně. Ale je to značka, na kterou se vážou řetězce. Říkají: Dejte nám máslo, nebo nebudeme mít takový zájem o vaše ostatní výrobky. A to je fajn. Kdybychom šli výš, to by se ministr úplně pomátl. Ten už se chtěl věšet takto. Dělám, ale oni nechtějí, chtějí mě mlátit… („Letos ne,“volá tisková mluvčí Marta Faktorová.) To jo. Naopak je teď příliš nízká cena másla. Měla by se pohybovat kolem 40 korun, to je férová cena. Jde i níže, ale ustálilo se to – je to vyrovnaný stav. Letos jen nevíme, co bude, dovozy eidamské cihly rostou, cena letí zčistajasna dolů. To budou zemědělci těžko chápat.
Co můžete dělat, když se doveze abnormální množství eidamské cihly z Německa, které odpovídá cenou nakupovanému mléku na úrovni 6,50 až 7 korun? Jak můžete zemědělcům platit za mléko devět korun? Je to ode zdi ke zdi. Je to magořina. Teď už jsme byli na 9,30 za litr mléka, prakticky všichni, bez domluvy. A tlačilo se, aby to přešlo deset korun. A nyní jedeme po měsíci o třicetník, čtyřicetník dolů. Nevím, kde se pokles zastaví, ale na osmi korunách je málo. Ne, to už jsme udělali v roce 2016. Jak je mírná zima, tak vykupujeme o 50 tisíc litrů mléka denně více než loni. Snažíme se, abychom tam příští a přespříští rok udělali supermoderní technologickou linku na výrobu tvrdých přírodních sýrů, hodně tučných. Můj celoživotní sen je dělat něco jako francouzský sýr Comté.
To nevím. Samozřejmě je lepší nejprve se začít zajímat, jestli to prodám, než začnu dělat linku. Ale já jsem přesvědčený, že si ten sýr zákazníky najde. Lidé už dnes platí za kvalitu a tohle je sýr, který by byl na úrovni 400 až 450 korun za kilo, možná i více. Letos budeme podporovat vlajkové lodi, kterých máme šest. Je to Lipánek, Niva, Romadur, Blaťácké zlato, Madeland a Jihočeské máslo. Ukázalo se jako dobré, že jsme do Lipánků nedávali škrob a dusík, že jsme neprodlužovali trvanlivost všude možně, i když nás do toho obchodní řetězce tlačí. Všechny mají svoje centrální sklady a tam to nějakou dobu je, než se to dá na pult. Takže chtějí prodloužit trvanlivost. Mlaďoši, včetně mého syna, vidí nové ekonomické metody, kdy se jogurty dělají se škrobem, tím se konzervují a mají dlouhou trvanlivost. My to neděláme, i když je to na úkor obchodu.
Ne. My zkusíme jinou věc. Pamatujete čerstvé smetanové sýry? To bylo kolečko velikosti hermelínu, velmi tučné mléko, sražené, vylisované, pouštělo to syrovátku, strašně dobré. Ale vydrží jen tři dny, takže to budeme dávat do svých prodejen a do malých obchodů. Bude to nákladnější na distribuci.
Málo, máme mléčný bar v Budějovicích, bistro v nemocnici, pak bude v Českém Krumlově. Prodejnu uděláme v druhé polovině roku v Táboře a Jindřichově Hradci. V Budějovicích se to velmi osvědčilo. Mohl by být velmi dobrý, ale trochu mě zaskočil ten pád u eidamu. Navíc v Evropské unii je asi půl miliardy tun sušeného mléka na zásobách. Když to pustí do trhu, srazí ceny, že se budeme divit. Co dál? Profil Milan Teplý (68) Stálo nás to nejméně 100 milionů korun. Jednak tam zboží zůstalo, jednak náklady, co jsme dali do toho, abychom se tam dostali, padly vniveč. Vyváželi jsme tam Nivu, pomazánkové máslo, Blaťácké zlato, sušáky. I kdyby teď otevřeli, tak si myslím, že je trh už obsazený. To jsme zkoušeli a nic moc. Jde o něco málo přes pětinu tržeb. Něco do Itálie, do bývalé Jugoslávie, v arabských zemích jsme tradičně silní. předá, jak ji předá a jak to bude fungovat. Nechal jsem tu půlku života, tak bych byl rád, aby se Madeta rozvíjela dále. Myslím, že podnik má našlápnuto, má značku, vlajkové lodi, distribuci, vlastní logistiku. Je technologicky vybavený, stavíme moderní sýrárnu. To já zatím nevím. Nechci to říkat – neříkám to ani doma, natož do novin. Slyšel jsem na to dobrou odpověď jednoho renomovaného psychologa, který se zabývá koučinkem. Na základě toho, co jste mně řekl, si neumím představit, že byste to synovi nedal. A na základě toho, co jsem teď poznal, si ne- umím představit, že byste mu to dal. To mně opravdu poradil.
Musím nějakým způsobem ještě vypreparovat, co dál. Rozhodně je to neprodejné. Je to česká firma. Je o tom řeč, víc nemůžu říci. Vycházejte z toho, že já se znám za skoro 69 let dobře a vím, že těžko s někým vycházím. Dva kohouti na jednom smetišti, to je první věc. Druhá, my máme skoro shodný sortiment. Takže proč to dělat na dvou místech? A vynakládat investice kvůli tomu, abyste něco omezovala? Fakt těžko se k tomu vyjadřovat. Nemám to prokoumané. Na druhou stranu je to ale sousední rajon.