Parlamentní volby 1946. Tenkrát naposled

První (a na dlouhou dobu poslední) svobodné poválečné parlamentní volby proběhly 26. května 1946. Systém politických stran Národní fronty (NF) – komunistů (KSČ), sociálních demokratů, národních socialistů a lidovců, na Slovensku pak zejména dominantní Demokratické strany – nepřipouštěl organizovanou opozici.

V zemi došlo k dramatické proměně voličské základny: z voleb byly vyřazeny osoby německé a maďarské národnosti i trestně stíhané osoby, byla snížena věková hranice voličů a poprvé se do voleb mohli zapojit také příslušníci ozbrojených sil. Redukce politického systému, z něhož byla vyřazena zejména agrární strana, přinesla velké přesuny ve voličské základně. Začal boj o voliče, kde strany NF soupeřily o získání voličského elektorátu agrárníků, ale i dalších neobnovených stran.

Systém NF přes omezení parlamentní demokracie zachovával většinu demokratických principů. Politické strany omezeně vstupovaly do politické soutěže. Společná vládní politika, zejména orientace na SSSR, se však nekritizovala. Terčem kritiky nekomunistických stran se stal mimo jiné navrhovaný přesun sovětských vojsk z Maďarska a Rakouska do sovětské okupační zóny v Německu přes ČSR, naplánovaný nikoliv náhodně právě na dny voleb.

Vítězství KSČ s více než 40 % hlasů v českých zemích bylo přesvědčivé, když národní socialisté s necelými 24 % hlasů, lidovci s 20 % a sociální demokraté s necelými 16 % hlasů zůstali pozadu.

Úspěch KSČ byl dán nejen podporou v pohraničních oblastech, ale i v českém vnitrozemí a v neposlední řadě také v průmyslových oblastech. Líbivý program KSČ, přitažlivý pro široké lidové vrstvy, v tom sehrál svou roli, stejně jako osvoboditelská úloha SSSR. Zklamání demokratů nad prohrou sdílel i prezident Beneš: „Nemohl jsem poznat Voliči ve zbrani