Čistírna oslavila den vody prohlídkami
Nemovitosti - koupě
BUBENEČ Světový den vody si lidé v sobotu připomněli na mnoha místech v Praze, mimo jiné i ve staré čistírně odpadních vod v Bubenči. Návštěvníci se mohli dozvědět, jak s vodním zdrojem hlavní město nakládá a kde se voda čistí.
Podle Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) je Praha ze 75 procent zásobovaná ze Želivky a zbytek města z Káraného. Pražané na severovýchodě města pijí směs z obou zdrojů, zbytek pije vodu ze Želivky. „Od začátku 90. let spotřeba vody klesala. V posledních letech se ustálila a loni byla denní spotřeba 109 litrů na osobu,“uvedl mluvčí PVK Tomáš Mrázek.
Podzemní stoky všechnu spotřebovanou vodu svádí od začátku 20. století do staré čistírny odpadních vod v Bubenči. V rámci Světového dne vody v sobotu čistírna otevřela své brány a nechala návštěvníky nahlédnout na proces čištění.
Budovu čistírny, tehdy ještě za městem, projektoval britský inženýr William Heerlein Lindley a provoz byl zahájen v roce 1906. Zatímco v Praze vodu čistili, v Americe ji ve stejnou dobu jen přečerpávali.
„V roce 1907 spustili v San Francisku čerpací stanici odpadních vod, která vodu přečerpávala do moře, bez čištění. Stará čistírna měla od začátku mechanické přečištění,“vyzdvihl jedinečnost stavby Petr Kuba z firmy Sweco Hydroprojekt, která projektovala Novou vodní linku na Císařském ostrově.
Celý kanalizační systém byl vymyšlen tak, aby voda z Prahy odtékala pouze pomocí gravitace, bez čerpání. Veškeré zařízení poháněly až do elektrifikace ve 30. letech dva parní stroje z roku 1903. Ty na místě zůstaly jako záložní až do 80. let, proto je návštěvníci čistírny mohou stále vidět v provozu.
Práce v čistírně nebyla příjemnou záležitostí. Voda byla postupně ručně probrána od největších nečistot, Síla páry poté se z ní oddělily minerální částice jako písek a kamínky a pak pokračovala do nádrží v podzemí, kde se čistila usazováním.
Z usazovacích nádrží se odebíral kal. Stejně jako v minulosti, tak i dnes upravený kal používají zemědělci jako hnojivo. Zpřísňování legislativy ale tomuto využití do budoucna zamezí. „Celosvětově se zvyšuje tlak dvěma směry. Jeden je znovuvyužití vody, která se nyní jen vyčistí a pouští zpět do toků. Dalším cílem je využití chemických látek z kalu,“uvedl Kuba a dodal, že by se v budoucnu mohl kal využívat hlavně k získání fosforu, který se z vody odstraní při čištění.
Účinnost Lindleyho čistírny je okolo 30 až 40 procent. Ústřední čistírna na Císařském ostrově, která byla vybudovaná v 60. letech 20. století, dosahuje dnes více než 95 procent. V nové čistírně je oproti staré navíc technologie biologického čištění, jehož pomocí se bakterie živí odpadní vodou.
Přesto se nedaří vodu vyčistit od všech nečistot. „Ve vodě je čím dál více neodbouratelných látek. Jedná se o takzvané mikropolutanty – mikročástečky plastů, chemických látek z léčiv, hormony, drogy. V Česku zatím není čistírna, která by to dokázala odstranit,“uvedl Kuba.
Dalším trendem v čištění odpadních vod je snaha snížit přítok dešťové vody na čistírny. Dříve byla co nejrychleji odváděna z města, nyní se přemýšlí nad dalším využitím.
„Česko je střecha Evropy a voda od nás odtéká. Přestože jsme zatím nepoznali velká sucha, budeme se na to muset připravit a přemýšlet o využití vyčištěné vody pro další potřeby. Zatím jen jako závlahu pro parky a ulice, nikoli jako pitnou vodu,“dodal Kuba.
Letos v srpnu zahájí zkušební provoz nová linka čistírny ve východní části Císařského ostrova. Do provozu bude uvedena v listopadu 2019.