Spielbergova počítačová fantazie
Už zase v neradostné budoucnosti povstanou teenageři proti zlé korporaci. Rozdíl je pouze v tom, že část jejich boje se odehrává uvnitř počítačové hry a tam se vyřádí i veterán Steven Spielberg.
Předloha filmu Ready Player One: Hra začíná vyšla v desítkách zemí, jen ve Spojených státech se prodalo přes milion výtisků a její autor Ernest Cline, majitel velké sbírky klasických videoher oddaný legendám popkultury, se mohl setkat s jednou z nich. Podílel se totiž i na scénáři pro Stevena Spielberga.
Dalo by se rozněžněle jásat, že se dali dohromady dva spříznění hračičkové s klukovskou duší, ale zase taková paráda to není. Základ příběhu totiž připomíná běžnou šablonu dorosteneckých fantasy: svět je v rozkladu a lidé z něj houfně utíkají do umělého ráje virtuální reality, kde soutěží o zakladatelův odkaz. Jenže jeho dědictví chce získat i firma, která favority závodu likviduje na obou úrovních, tedy v počítačovém i reálném životě roku 2045.
Pozor, milé děti!
Oba světy však působí natolik vykonstruovaně a spotřebují tolik popisných vysvětlivek včetně hrdinova průvodního komentáře, že zprvu mírně nudí. Skutečnost je šedivá včetně chudé čtvrti výškově vrstvených maringotek mezi odpadky, úniková říše naopak hýří barvami a efekty jako atrakce v zábavním parku, kde hledači klíčů k pokladu absolvují vskutku barvité honičky plné nástrah včetně King Konga.
Nicméně do typické akční jízdy vyznavačů videoher vpašovali tvůrci spoustu odkazů k ikonám 80. let, od diskotékových hitů přes hold režiséru Robertu Zemeckisovi až po Osvícení. A právě za zábavný způsob, jakým vstupuje třeba do kulis Kubrickova kultovního hororu, sbírá virtuální podívaná body navíc – ač tím riskuje, že část diváků tápe.
Pravda je, že třeba z robotického strážce důmyslných videodeníků z pozůstalosti vynálezce v podání Marka Rylance dostane Spielberg příjemnou dávku humoru a že kolem party vybuduje báječně napínavé ohrožení. Ale současně se tu protínají veškerá myslitelná klišé: ziskuchtivý zlosyn, láska outsiderů, hrdinný tým se zastoupením všech barev pleti i mládí v čele všelidového povstání jako v Hunger Games.
Díky záplavě efektů baví Spielberg v počítačové fantazii vydatněji než ve fiktivní skutečnosti, ovšem vystavuje se tak diváckému vakuu. Videohry míjejí starší generaci, té mladší zas unikají narážky na klasiku. A doporučená přístupnost filmu od dvanácti let se váže spíš k poučce – Pozor na falešnou identitu virtuálních kamarádů, milé děti!