Vláda a mentální zlom v ČSSD

Počínání Andreje Babiše při vyjednávání o vládě štve čím dál víc socialistů včetně jejich názorových vůdců. Shození společné vlády je blízko. Bez ohledu na jednání lídrů.

Po únorové první části sjezdu ČSSD se to zdálo jako formalita. Socialisté se s ANO dohodnou na menšinové vládě, kterou budou podporovat komunisté. Nahrávalo tomu vše. Zvítězil provládní tandem Jan Hamáček – Jiří Zimola a jejich stoupenci si ohlídali, aby usnesení sjezdu směrem k Andreji Babišovi bylo neutrální. Nikoli tedy, že v kabinetu nesmí zasednout trestně stíhaný politik, ale že by to pro ČSSD byl problém. Zásadní. Ale zřejmě nikoli neřešitelný.

Jenže dva týdny před pokračováním sjezdu, kde mají sociální demokraté dohodu s ANO posvětit, se zdá, že ani nemusí dojít k následnému vnitrostranickému referendu. Odmítnout koalici mohou už samotní delegáti sjezdu. Výsledky vyjednávání jsou totiž z pohledu socialistů tristní.

Prakticky jediné, čeho vyjednavači ČSSD prozatím dosáhli, je příslib proplácení prvních tří dnů nemocenské. Žádosti o pět ministerských křesel se Babiš vysmál. K tomu nabízí spíše resorty, v nichž si chce vyřešit problémy s vlastními ministry, kteří ho štvou, než ty, které chce ČSSD. Stejně tak šéf ANO odmítl požadavek pojistek, že některé věci nebude ve Sněmovně prohlasovávat s jinými stranami proti vůli koaličních partnerů.

Mnohem víc však řadu socialistů popuzuje způsob, jakým šéf ANO k jednání přistoupil. Už na začátku v MF DNES prohlásil, že neuzavírá ani variantu s SPD Tomia Okamury. Později – uprostřed vyjednávání – zčistajasna řekl, že se hodlá obrátit na ODS. Do toho všeho občas vykládá, že socialisty ve vládě vlastně ani nechce. A aby toho nebylo málo, píše na sociální sítě věci jako tu z uplynulé neděle. „Čau lidi, napsalo mi spousta z vás, že si mám dát fakt bacha na ČSSD. Že nás v minulosti strašně podrazili. Oni ale o sobě říkají, že jsou ‚ta nová ČSSD‘. Tak uvidíme. Ať to dopadne, jak chce, určitě můžou zapomenout na nějaké zvyšování daní. A samozřejmě nedovolíme, aby pokračovalo netransparentní hospodaření některých státních firem, institucí nebo nemocnic.“

Na socialisty to pochopitelně působí jako rudý hadr na býka. Zatímco předseda Hamáček a jeho první místopředseda Zimola se snaží udržet provládní linii, v sociální demokracii začíná docházet k jakémusi mentálnímu zlomu. Proti vládě s Andrejem Babišem už totiž zdaleka nejsou jen ti, kteří proti ní stáli apriori od počátku. Přidává se čím dál víc socialistů včetně těch vlivných, již určují názory svých spolustraníků, kteří šéfa ANO sice nikdy nemilovali, ale pragmaticky to byli schopni přejít za účast ve vládě.

Europoslanec Miroslav Poche – nepsaný šéf pražské ČSSD – například Právu řekl, že bude na sjezdu hlasovat proti vládě, pokud by byl premiérem obviněný Babiš. Při znalosti poměrů v ČSSD lze předpokládat, že by se stejně zachovala i většina početné skupiny delegátů z Prahy. „Možná by se Andrej Babiš neměl schovávat za nepravdivé a urážlivé statusy a místo toho by měl upřímně říct, že chce stejně vládnout s Okamurovými fašisty a Filipovými komunisty. Aspoň bude jasno a nebude se muset zdržovat tou otravnou demokracií,“napsal třeba v reakci na Babišovy věty bývalý místopředseda ČSSD Petr Dolínek.

Praha přitom byla v únoru jádrem koalice prosazující Hamáčka za předsedu. Pokud by otočila, přidají se k ní nejspíš i některé další regiony, které spolu s ní před pár týdny na sjezdu podporovaly účast ČSSD ve vládě. To už by k odmítnutí kabinetu s Babišem na dubnovém sjezdu mělo stačit. A tím by mohlo být ze stolu smeteno i referendum. V něm by však – alespoň soudě dle regionálních lídrů, s nimiž MF DNES pod podmínkou zachování anonymity hovořila – byla většina odmítající vládnutí s ANO ještě větší.

Ostatně to připouštějí i někteří významní socialističtí zastánci účasti ve vládě. „I kdyby se nakonec přineslo modré z nebe, pro řadu lidí u nás by bylo málo modré. Situaci navíc neulehčuje, že se Babiš chová, jak se chová. Naštvává lidi, jako by si neuvědomoval, že teď není čas na měření pindíků,“řekl jeden z nich.

Na včerejší podvečerní schůzku se šéfem ANO měli jít Hamáček a Zimola hartusit a bouchat do stolu. Alespoň to prý svým spolustraníkům slibovali.

Ale zdá se, že jim to zatím moc nepomohlo, Babišovo ANO jim včera v ničem neustoupilo.

Samozřejmě, Babiš může začít k jednáním přistupovat diametrálně odlišně a nabídnout socialistům tak modré modré z nebe, že ani modřejší být nemůže. Pak by si asi strany padly do náručí.

Při stylu šéfa ANO je však nejspíš bláhové domnívat se, že tomu tak skutečně bude. Navíc je otázka, zda by tomu většina socialistů ještě uvěřila. Zvlášť pokud by nešlo o okamžité a jasné ústupky jak programové, tak co se týče počtu a významu nabízených ministerstev. K mentálnímu zlomu v partaji totiž dochází právě nyní. I kdyby tedy dohoda o vládě „přežila“sjezd, z členské základny špatný pocit nevymizí. Referendum by mohlo snadno ztroskotat.

Teď jde jen o to, zda si to Babiš uvědomuje, anebo zda své výpady dělá právě proto, že to vše dobře tuší. Tak aby byl odmítnut i poslední stranou ve Sněmovně s přízviskem demokratická a pak mohl svým spolustraníkům říct: Tak vidíte, my se snažili. Teď už nezbývá nikdo jiný než komunisti a SPD. Předčasné volby prezident Zeman nepřipustí, tak se s tím srovnejte.

I kdyby dohoda o vládě s Babišem přežila sjezd ČSSD, z členské základny špatný pocit nezmizí.